"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

pondělí 30. prosince 2013

Video ;)

Mám pro vás video - 6 měsíců poté ;)

A pokračování :)

neděle 29. prosince 2013

Fotogalerie 3



Prosinec - 26.12.2013
6 měsíců od počátku tranformace mojí postavy





Den 203 - 206

Rok 2013 se chýlí ke svému konci a je čas na malou bilanci.


Ten můj rok byl opět hodně zajímavý! To se mu rozhodně upřít nedá. Plný zvratů, nálezů a ztrát. Některé ztráty jsou velmi přínosné, jiné nikoli. Ale prý letošní rok prověřoval co vše je a co není trvalé. Dobrá tedy :)


Co jsem ztratila? Skoro 20 kilo. Velmi přínosné. Cítím se skvěle. Krásná, zdravá, sexy a žádoucí. Nicméně jsem to pořád já. Co jsem změnila je jen forma. To, co se teď ze mě vylouplo je prostě jen jakési jádro, které tam vždycky (pod určitým druhem skořápky) bylo. Dnes jsem četla úžasné pojednání o letošním roku, kde nás autorka přirovnává k ořechům. Proč? No, k jádru se dostanete pouze tehdy, když ho pořádně zmáčknete, popřípadě do něj fláknete šutrem… takže letos to bylo ve znamení “Jen do mě, schválně co unesu…”


S kily jsem rozpustila určitý druh ochrany. Tu výše zmiňovanou skořápku. Ano, i to je přínosné i když je to někdy dost náročné a dost to bolí. Ty jo, je to jízda být takto obnažená, vlastně svým způsobem nahá…ale o to víc opravdovější, autentická a “čistá”. Je čas odhodit masky, přestat hrát divadlo a začít pravdivě, naplno a opravdově žít. Noooo, taky jízda!


Někdy se mi chce přibrat, schovat se, nasadit si známou masku a pod ní plakat. Místo toho dělám už více než půl roku to, že se “vystavím” a pláču veřejně. Ale díky tomu se můžu i veřejně smát. Vždyť pláč a smích, radost a smutek, láska a strach - to jsou dvě strany jedné mince. Je to sám život. Jsou to emoce, pocity, stavy duše. Je to to ryzí, živé a klidně někdy i bolestné, ale každopádně je to opravdové.


A já teď opravdově prožívám lásku i smutek. Smích i pláč. Radost i lítost… Právě teď. Díky setkání s lidmi se dostávám hlouběji sama k sobě. Všichni lidé nám jsou zrcadly, ale některá zrcadla jsou trošku zaprášená a vidíme v nich jen “povrchní” obraz sebe sama a některá jsou tak křišťálově čistá, až z nich jde trošku strach. Z té hloubky, intimity a opravdovosti.


A já jsem právě teď jednoho takového člověka potkala. To, co v tom zrcadle vidím se mi velmi líbí a zároveň mi to ukazuje velmi podrobně nějaká stará zranění a jizvy. A to není jednoduchý pohled. Trošku to bolí… ale jsem za to zrcadlo vděčná, vím, že jsem tím pádem připravená svá stará zranění přijmout, opečovat a uzdravit.


Co dalšího jsem ztratila, co umřelo, jsou některá moje očekávání, skryté programy a iluze. To taky docela bolelo. Sakra, nebylo by mi líp za tou maskou :) Jasně že ne! už to nejde. Už není cesty zpět…


A tak měním svůj život krok za krůčkem. Pěkně s pokorou k sobě samé, ostatním i nějakému vyššímu principu. Věřte mi, že pro egoistu, kterým jsem byla a možná stále ještě jsem, to není vůbec lehká cesta. Ale vyplácí se…


O novém roce a o tom jakou cestou se chci vydat, napíšu až později. Chystám se na Rituál splněných přání s Deniskou a Richardem. Tam si chci vytvořit (vlastně poprvé na začátku roku)  jasný záměr na příští rok a pokračovat v tom, co jsem letos načala - s tím, že žiju vědomě a zodpovědně svůj život. S láskou, pravdivostí k sobě samé a pokorou k životu.


No a abych se dostala k praktickým věcem :) Ok, máte to mít. Přesné míry a váha od 26.5.2013


6 měsíců - mínus 16 kg - Ano, není to těch dvacet jak jsem chtěla. Ale vlastně ano, protože jsem dvě kila v průběhu podzimu nabrala a pak je zase zhubla :) a navíc, tato váha je přesně o 20 kilo nižší než jaká byla ve chvíli, kdy jsem poprvé toto magické zaklínadlo, zhubnu 20 kilo, vyslovila.




Pas - mínus 15 cm
Ňadra - mínus 11 cm
Zadeček - mínus 11 cm




Vnitřní stav - skvělý ;) přesto, že zrovna dnes hodně pláču a nechávám odtéct staré bolesti, ale to s tímto tématem vůbec nesouvisí…


Plán na příští rok, co se týká těla? Do jara odpočinek, stabilizovat postavu, a na jaře rozpustím dalších 5 kilo, abych se cítila úplně skvěle a dotáhla to do konce. Potom už jen pečovat, zpevňovat, činit ho šťastnější a radostnější. Prostě ho milovat na plný koule! Vždyť jen díky němu jsem vlastně tady a jiné už nedostanu. Proč ho vlastně odmítat a neposkytovat mu jen samou blaženost?

Mějte krásný den a pohlaďte se, určo to každý z vás potřebuje… s láskou Hanka

středa 25. prosince 2013

Den 181 - 202 (opět 21 dní aneb Někdy se musíme ztratit, abychom se mohli zase najít...)

Tak tu máme vánoce. A já jsem tu opět 21 dní nebyla. Potřebovala jsem nějaký čas sama pro sebe. Bylo toho na mě moc a musela jsem se soustředit na práci a ve volném čase sama na sebe, ale tentokrát spíše v sobě, bez zveřejňování. Omlouvám se vám všem, kteří rádi čtete můj blog. Jsem zpět.

Co se za těch 21 jedna dnů stalo? Docela hodně. O něčem psát chci a o něčem ne. Zjistila jsem, že některé věci si chci prožívat sama v sobě a pro sebe. Takže stále zůstanu otevřená a stejná jako dřív, jen o něčem co se v mém životě děje, nebudu prostě psát. Proč? Protože některé věci potřebují zůstat skryté. Pokud máte pocit že mluvím o věcech spojených s intimitou a láskou, máte pravdu. Ano, prožívám něco nového, křehkého, krásného, vzácného, hlubokého, nádherného, silného a velmi intimního a chci si to nechat jen pro sebe. Ale nebojte se, moje pocity s tímto spojené pravděpodobně mezi řádky ke čtení stejně budou.

Proč jsem se takto rozhodla? Protože vnímám ten rozdíl mezi tímto vztahem a krátkým předchozím vztahem. Tam jsem měla z počátku také velký pocit sounáležitosti, ale rozdíl byl v tom, že den za dnem jsem se s tím partnerem cítila hůř a hůř. A jeho sklony k manipulování mnou se mi líbili méně a méně. “To jsem zvědavý, co o mě napíšeš na blog” - to byla jedna z jeho častých vět…Další zněla: "Jsem dobrej? Až uslyšíš co jsem vymyslel, tak to se počůráš...Jsem hustej, viď?" Pánové, pokud si čtete tento blog, nikdy, nikdy, nikdy se neptejte ženy jestli jste dost dobří. Protože v tom případě nutíte ženu jít do role vaší maminky a tím pro ni ztrácíte na přitažlivosti. Která žena chce mít za partnera malého nesebevědomého kluka? Ne, nemluvím o tom, že nemůžete třeba přiznat že nevíte kudy kam nebo že nemůžete plakat před ženou, to je naopak v pořádku, ale nefňukejte! Nefňukejte a nekňourejte, najděte si skupinu vědomých mužů a ti vám mohou pomoci najít v sobě vaši chlapskou sílu. Žena to neudělá, nemůže to udělat. To prostě nejde! V tomto vám může pomoci jedině jiný muž. Nechtěla jsem o něm mluvit škaredě a stále nechci, protože mi velmi pomohl k nějakým důležitým uvědoměním a za to mu patří velký dík. Jedno z těchto uvědomění bylo i to, že nechci úplně vše veřejně sdílet. Dále to bylo to, že už jsem dospělá a ušla jsem velký kus cesty a umím říct ne, pokud se mi něco přestane líbit. Také to, že nemůžu čekat na muže, aby udával mému životu směr (to jsem podvědomě stále chtěla a velmi mi pomohlo že jsem si to uvědomila). Bylo tam i spoustu dalších věcí, na které možná postupně narazím. Každopádně to byla pro mě velmi důležitá životní lekce a zkouška.

Také jsem si během posledních 21 dní uvědomila další věc. Ano, líbilo by se mi žít v zemi kde je celý rok teplo a možná to opravdu jednou zrealizuji, ale vlastně to není ten pravý cíl, který ve svém životě chci. Když jsem to psala byla jsem hodně unavená životem a tím, co se stalo a měla jsem chuť utéct. Zabalit to a utéct. Byla jsem zklamaná a zlomená. Přišla jsem o všechny iluze. Ale pak jsem v tom našla tu obrovskou sílu. To, že když něco umře, může se něco narodit. Nechala jsem něco v sobě úplně shořet a spálit na popel a jako bájný Fénix se zrodilo mé nové Já. Zase jsem našla spojení sama ze sebou. Zase jsem našla vlastní sílu. Zase jsemuviděla samu sebe jako úžasnou ženu, která ví co má dělat... a navíc, sám před sebou stejně nikdo nezdrhne :) To všichni víme… Takže ne Haňulko, jinak. Platí to, že si chci vytvořit život ve kterém budu moci cestovat a nebudu závislá na jednom místě, ale není pro mě nezbytně nutné se odstěhovat ven z ČR.

Konec roku vnímám vždy jako zlomové období. Chtěla bych mít v sobě tak nějak uklizeno, čisto a vyhozeno vše, co už nepotřebuji. Chci si vytvořit bezpečný a radostný prostor pro něco nového. Miluju začátky. Jsem taky beran. Narozena prvního. Začátky jsou kořením mého života. Ale vždy mi chvíli trvá než dokážu něčemu říct: “je konec”. Konce prožívám tak nějak bolestně. Přestože vím, že jsou k začátku něčeho jiného prostě nezbytně nutné. Jako bych byla tak trochu masochistka. Přestože vím, že za koncem je nový začátek, tu smrtelnou agónii někdy jakoby sama sobě naschvál protahuji. Je zajímavý pozorovat sama sebe a svoje programy. Pokud zvládnu zůstat nad věcí a dívat se z nadhledu na své vlastní myšlenkové pasti, je to někdy docela i legrace. Pokud to ale nezvládnu a nechám se mým mozkem vtáhnout do té hry, pěkně mě to semele :)

Takže konec roku, konec jednoho období, konec schovávání se a konec stagnace a čekání bez akce na pomoc z venčí. Tohle byl pro mě rok 2013. Konec jednoho období a zároveň začátek jiného. Transformace. Proměna. Odhalení se. Zrození nové ženy. Bohyně. Letos jsem toho zvládla poměrně hodně a jsem na sebe dost pyšná. Jsem skvělá, krásná, milující a milovaná, silná i něžná žena. Jsem žena mnoha tváří, která sama sebe má čím dál víc ráda a pociťuje obrovskou lásku,  vděk a pokoru k životu. Žena, která našla sílu opravdu žít a ráda by inspirovala ostatní ženy k tomu samému. Žena, která totálně změnila svůj život tím, že změnila přístup k sobě samé. Vítejte v mém světě, jste mou součástí a já vám děkuji za vaši přízeň, kterou mi už půl roku projevujete. Mějte se rádi a dýchejte život se vším, co nám přináší. S láskou Hanka ♥

úterý 3. prosince 2013

Den 177 - 180

Juchů, jsem zpět :) odplakala jsem něco, prožila jsem si nějaký strach, dovolila jsem něčemu odejít, vlastně jsem dovolila, aby něco umřelo... a nesmírně se mi ulevilo!

Krásky moje, pokud prožíváte taky podobné stavy v době před menstruací, věnujte samy sobě pozornost. Vaše vnitřní Já se vám snaží něco důležitého říct!

Je to doba, kdy se na povrch tlačí vše nevyřešené a tím, že to budeme tlačit zase zpět pod povrch to nevyřešíme. Jen oddálíme dobu, kdy se to prostě vyvalí na povrch v celém svém hnusu a síle. Představte si, že vám hnisá nějaká rána a vy ji stále jen zakrýváte make-upem a předstíráte, že tam nic není. Jak dlouho se vám to podaří? Jednoho krásného dne tu ránu budete muset otevřít a nechat ten hnis všechen vytéct ven.

Což ale neznamená, že ten hnis musí nakazit a otrávit ostatní, kteří jsou ve vaší blízkosti. ;)

Takže moje rada zní… pokud máte v týdnu před menstruací stavy úzkosti, vzteku, hněvu, paniky či podobné jiné projevy, je čas si zalést a poptat se sama sebe co se děje!? Opravdu sama ze sebou, popřípadě si vezměte na pomoc nějakého člověka. Ale takového, který unese váš emoční výbuch. Buďto kamarádku, která vás dobře zná a nebude si vaše slova brát osobně (některá z nás totiž obrací skrytou agresi proti sobě a některá proti člověku, který sedí naproti němu, btw obojí je stejnej hard core :) prostě to musí ven! Jinak to nejde.) A nebo nějakého zkušeného terapeuta. No a pak to prostě pusťte ven.

Možná se budete divit co všechno z vás vyleze… Pokud jste natolik propojená sama ze sebou, mluvte sama ze sebou. V duchu, nahlas - to je v podstatě jedno, ale buďte upřímná sama k sobě. Skrýváním se nic nevyřeší. A pokud jsou vaše myšlenky zmatené a pobíhají jako střelený zajíc (což je téměř ze 100% jisté), zaveďte si deník a vypište se z toho! To je vlastně to, co dělám já :)

Jasně, že to nemusíte masochisticky vyvěsit na net, zaveďte si svůj elektronický nebo papírový deník a tam si jen tak pro sebe vypište všechny svoje strachy, totálně ujetý očekávání a přiblblý programy, který v sobě každý z nás máme :)

No a potom v době menstruace na sebe buďte hodné, pečujte o sebe a dejte si klid po té malé či velké bitvě a smrti, která ve vás vlastně musela proběhnout, abyste se mohla posunout dál…

Každá smrt značí zrod něčeho nového. Jen na čisté půdě může začít růst nový život. A jistě chápete, že zbytky toho starého mohou působit jako úrodná půda… ale pod jednou podmínkou. Musí být zetlelé a zpracované. Tak, aby vytvořily jen základ pro růst, ale nijak ho neohrožovaly a nedusily. Příliš mnoho hnoje také škodí ;)

A z tohoto důvodu má všechno prostě svůj čas. Já vím, není to příjemný proces, sledovat jak něco v nás umírá a hnije… ale bez toho to milé dámy prostě nejde. Než se z hovna stane životodárný kompost, chvíli to holt trvá :)