"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

pondělí 27. ledna 2014

Recepty

Recept číslo jedna. Vařená brokolice s eidamem.



Rychle, chutně, zdravě ;) (já vím, zase je to živočišné) a omáčkou ze sojového mléka a hrašky (to zelené je řapíkatý celer a ještě je tam česnek), ozdobené semínky.


Fakt na tom nic není.


Uvaříte brokolici ve slané vodě (lepší by bylo v páře, ale nějak nemůžu najít ten napařováček).


Omáčka: Do horké vody jsem přidala sušené sójové mléko s příchutí smetany a potom jsem tam přilila ve studené vodě rozmíchanou hrašku (to je náhrada na zahuštění omáček a polévek z hrachu). Trošku soli a sušeného česneku. Povařila jsem to asi 15 minut a nasypala jsem do toho nakrájený řapíkatý celer a stroužek česneku. Už jen na chvíli prohřát, aby celer zůstal křupavý a česnek byl cítit.


Nastrouhala jsem trošku eidamu.


No a nakonec jsem na trošičce oleje opražila různá semínka (konkrétně sezam, lněné semínko, slunečnici, dýni, konopné semínko).


Naskládat, nasypat, polít a posypat. A je to ;)



Recept číslo dva. Levně, rychle a sladce ;) rýžová kašička s ořechy a šušenými hruškami.


Klasicky ve vodě uvařenou rýži, smícháme s mlékem a prohřejeme. Na jeden sáček asi 1,5 dcl mléka. Přidala jsem rozinky, sušené hrušky, vlašské ořechy, lžíci medu a trochu skořice. To hnědé je datlový sirup. Dobrou chuť


Fakt jednoduché, že?


Recept číslo tři. Sushi s lososem.




Sushi rýži uvaříme v poměru 1:2 (rýže:voda). Po vychladnutí jsem přidala směs jablečný ocet (lžíce), třtinový cukr (lžíce), sůl(špetka).


Na řasu jsem mokrýma rukama rozprostřela rýži, přidala jsem proužek syrového lososa, bambusové výhonky (okurku ani avokádo jsem zrovna neměla) a lehce potřela chilli pastou (wasabi taky zrovna nebylo :))


Zatočila pomocí rohože a bylo. Jak prosté! A bylo výborné. Servírované s láskou a sójovou omáčkou.


Recept číslo čtyři. Rajská polévka s mrkví a celerem.




Takže: rajčatové pyré (trošku větší sklenička z Lídlu) ve vodě a přivést k varu, do toho nastrouhat jednu mrkev a kousek celeru a jeden stroužek česneku.


Hodila jsem tam hrst rozinek a přidala asi lžíci třtinového cukru a trochu soli. Skořice a trochu sušeného zázvoru. No a malinko oleje ze sušených rajčátek plus dvě nakrájená sušená rajčátka. Zahuštěné hraškou.


Na ozdobu zakysaná smetana, slunečnicová semínka a troška sýra a pár krutonů. Pro milovníky rajčatových věcí... Byla fakt luxusní!



Recept číslo pět. Losos, dušená zeleninka a brambory.




Brambory jsou vařené ve šlupce.


Zeleninu (cuketa, máslová dýně, cibule, česnek, žampiony) orestujeme na troše oleje.


Lososa jsem lehce okořenila směsí na mořské ryby s citronem a osmahla na troše oleje. Posypala sezamovými semínky.


Na ozdobu jsem použila opražená slunečnicová semínka a hranolky mandlí. Zase velmi jednoduché…



Recept číslo šest. Salát z kysaného červeného zelí.




Červené zelí. Sušená rajčata v oleji. Nakládaná kukuřice. Vše Lídl. Trošku eidamu a dýňových semínek. To je celé :) Luxusní záležitost.



Recept číslo sedm. Celorznné těstoviny s orestovanou zeleninou a nivou.




Uvaříme těstoviny ve slané vodě. Orestujeme libovolnou zeleninu (v mém případě lilek, sušená rajčata, česnek a cibule). Nastrouháme nivu. Čím dál jednodušší :)



Recept číslo osm. Pečené brambůrky s máslovou dýní a sýrem.




Brambory ve slupce opečeme v troubě. Máslovou dýni rozkrojíme, vydlabeme vnitřek, nakrájíme, trošku osolíme, popřípadě posypeme česnekem a upečeme také v troubě. Nebo můžeme orestovat na pánvi. Posypané dýňovými a sezamovými semínky a sýrem.


Recept číslo devět. Rýže se žlutým hráškem a tím, co jsem našla doma :)



Uvařená rýže. Uvařený žlutý hrách. Smícháno a přidala jsem: opraženou cibulku a česnek, sušená rajčata, semínka, rozinky, brusinky, aglio olio koření. Kupodivu fakt mňamka. :)

Tak to je pár inspirací na celkem jednoduchá, levná a docela zdravá jídla. Dobrou chuť a napište mi, co vám chutnalo ;)

27.1.2014 / Hubnu dál?

Dostala jsem před dvěma dny otázku jestli ještě pořád hubnu. A tak se tedy po malé sexuální vsuvce vrátím k hubnutí :)


No, víte, že říkám věci tak, jak jsou a tak se tedy přiznám. Měla jsem teď období, které asi prožije každý, kdo nějakým způsobem mění své návyky. Prostě jsem na nějakou dobu polevila s tím, že si něco dám jen tak výjimečně a samozřejmě to zas až tak výjimečně nebylo. Sem tam kousek pizzy. Sem tam nějaká bagetka či topinka. Sem tam těstoviny. Sem tam kousek masa. Ne, že bych jedla nějak moc, ale přeci jen to bylo víc než předtím. A hlavně složení mého jídla bylo jiné.


A co se stalo? Projevilo se to u mě téměř okamžitě. Ne jen, že téměř vždy, jakmile se takto spustím (už třeba po týdnu či dvou) okamžitě začne jít moje váha nahoru) ale hlavně reaguje moje pleť. A to pro mě úplně příjemně.


Takže jsem se zas pokorně vrátila ke způsobu stravování jako na začátku. Prvopotraviny, hodně zeleniny, sem tam ovoce, trochu brambor, luštěniny, rýže, semínka atd… Ne, nejsem úplný vegetarián ani vegan (jím sýr, sem tam si dám rybu - nedávno ve svém uvolněném období jsem dokonce baštila šunkofleky - ale to právě fakt nemůžu…, jogurt či zakysanou smetanu nebo kefír či použiju občas mléko a vejce).


Už jsem si vyzkoušela, že můj nový způsob stravování mi vyhovuje a pokud se vrátím ke starému, moje tělo prostě protestuje. Nelíbí se mu to.


Takže ano, chci zůstat u nového způsobu a nevracet se zpátky. Howk :)


Co je však trošku problém je jídlo a emoce. Jsem takzvaný emocionální jedlík a to je trošku horší. To je to, co je nutné řešit. Tady je nutné se dostat až k jádru věci. To je to, co mi pomáhá poznat sama sebe, přijmout se taková, jaká jsem a hlavně začít dělat věci tak, aby mi vyhovovaly.


Takže, není problém si uvařit zdravé jídlo a není problém si ho udělat tak, aby mi chutnalo. Problém je si občas uvědomit co je za tím, když mám chutě či hlad… A taky je problém to, že musím mít doma - což se dá zařídit, ale i na cestách - což už je horší, stále potraviny, které jsou pro mě vhodné.


Prostě nad tím přemýšlet…a to se mi, přiznávám se bez mučení, občas nechce. Ale. Poslední dny jsem si zas nakoupila mnoho zdravých potravin, různých semínek, zeleniny atd a teď už to zas půjde líp.


Je vtipné, že mi pořád někdo říká, že jsem zas zhubla, ale není to pravda. Ale co je pravda je to, že se cítím skvěle. Poznávám sama sebe v mnoha oblastech, překračuji svoje hranice, tvořím si život podle svých představ. A to neznamená, že mi jde vše jako po máslíčku. Občas stresuju (nikdo mě nedokáže vystresovat jako já sama sebe), občas se lituju (to mi jde skvěle, přeci jen velkou část života jsem si hrála na oběť). Občas mám chuť manipulovat (to mi taky jde - to je druhá tvář oběti…). No a skvělé na tom všem je, že už se u toho chytnu a dřív nebo později se sama sobě zasměju a zeptám se sama sebe…”Co to tady na mě hraješ, zlato?” Je skvělý s tímto umět pracovat a moc se těším na dobu, kdy to půjde bez těch vtipných her :) ale všechno má svůj čas…


Ale zpět k hubnutí a výživě. Ráda vás budu inspirovat mými recepty z posledních dnů. 

Tady je máte ;)


Tak to bylo moje hubnoucí hlášení, děkuji za pozornost a těším se na příště. ;) Teď se vrhám do mého nového projektu a moje ego zažívá jízdu jak na kolotoči. Bojím se -  jsem odvážná, chci to - nechci to… no mazec :)


Do toho vzniká nová spolupráce s jedním úžasným mužem, o které vám brzy taky povím něco bližšího.

Takže příště třeba o tom, jak jsem točila svoje první “profi” videa a nebo o tom, jak dopadl náš první malinký seminář ;) Krásné zimní dny a vůbec, mějte krásnej život. S láskou Hanka

pátek 17. ledna 2014

17.1.2014 / Vaginální mapování

Vaginální mapování.

Když jsem před necelým rokem četla tento název a dívala jsem se na stránky Denisy Palečkové a Richarda Vojíka, řekla jsem jen… no, ty vole!

Byla u mě moje nejlepší kamarádka a koukaly jsme již poněkolikáté v naprostém úžasu, co všechno je možné prožívat a zkoumat v souvislosti s vlastní sexualitou.

Jsem jedno z Husákových dětí a za mého dětství či mládí se příliš nenosilo o takovýchto tématech mluvit. Brzy jsem se vdala, měla dítě a téměř do svých 35-ti let jsem si myslela, že sex nemám vůbec ráda a že je to jedním slovem vopruz, kterej tak nějak přetrpím… To jen aby jste věděli z jakých podmínek vycházím. Věřím, že mnoho z vás se se mnou asi ztotožní…

Tak tedy, když jsme objevily s kamarádkou techniku vaginálního mapování, po přečtení si povídání na stránkách, jen jsme se na sebe dlouze zadívaly (což mimochodem miluju a vždycky se tomu pak smějeme a říkáme si...to zas bylo čumění :) ) a já jsem řekla jen: “Tak to bych nedala”. Ona mi říká: “No já už vůbec ne” :) A vidíte, neuplynul ani rok a já jsem to dala. A dokonce jsem se u toho nechala natočit…

Zúčastnila jsem se natáčení dokumentu, díky kterému se tato technika dostane k veřejnosti na DVD. No, co vám na to mám říct...hustý. Pak kameraman, který je jeden z předních kameramanů v ČR, asistent (mimochodem úžasně moudrý mladý muž), Richard Vojík, který na samotné mapování odešel, já a “moje” průvodkyně, bodyworkerka Petra Ptarah Hrůzková. Říkala jsem si… ty jo, nevím, jestli se mi podaří uvolnit se a dovolit si projevit všechno. Už umím projevit své emoce na veřejnosti. Ale stále jsem si myslela, že mám problém s hlasovým emotivním projevem. No, tak jsem zjistila že nemám :)

Jsem na sebe pyšná, že jsem dovedla s pomocí Petry pustit a uvolnit to, co se ve mě léta skrývalo. Petra byla úžasná. Pomohla mi ve chvíli, kdy jsem stále ještě na vědomé bázi bojovala a bála se to pustit. Chytla mě za ruku a tím mě odvedla z hlavy do těla a šlo to ven. Vlastně si teď uvědomuji, že stejný zážitek pomoci (a jakéhosi průvodcovství) jsem měla s jedním mužem na nedávném Rituálu splněných přání. I on mi velmi pomohl tím, že mě tím co udělal vrátil z hlavy (kde jsem byla uvězněná v nějakém příběhu z minulosti) zpět do těla. Do přítomného okamžiku.

Takže jsem znovu prožila naplno obrovský strach, bolest, zhnusení, ponížení, nenávist, hrůzu, vztek a spoustu dalších silných mínusových emocí. Šíleně to bolelo. Ať už fyzicky, tak emocionálně. Ale poté, co jsem křičela jak asi nikdy v životě slova “já nechci” a “nenávidím tě”, se mi neskutečně ulevilo. Přijala jsem ten strach naplno. Ponořila se do něj. Dívala jsem se mu do očí. Byl mnou a já jím. Byly jsme jedno. A najednou...bolest ustoupila. Najednou jsem jen tiše plakala a cítila jsem obrovský klid. Prázdnotu. Propojení. Celistvost. Splynutí sama ze sebou a se vším. Jednotu. Bylo to jako být součástí oceánu a zároveň jedinou kapičkou. Kapičkou, která má v sobě moudrost celého oceánu a zároveň oceán, který je naplněný miliardami jednotlivých malinkých kapek…

Vím, že ještě potřebuji otevřít spoustu starých zranění a vyléčit je, ale už teď jsem si jistá, že jsem mnohem silnější, propojená sama ze sebou a že to zvládnu rozpustit. Tuto celistvost jsem cítila i předtím, ale pořád jsem měla čas od času pocit, že mi ještě něco chybí. Že můj život není úplný. Že nemám všechno, co bych mohla mít. Že neprožívám všechno, co bych mohla prožívat. Že mi něco schází, abych byla úplná a celistvá. Samozřejmě, že jsem byla. Jako bych o tom jen nevěděla. O některých částech sebe sama… a tak mi je druzí ukazují, někdy je to velmi příjemné a někdy to trošku bolí. Ale je krásné se dívat do toho zrcadla a vidět všechny části sebe sama. I ty, které se mi vůbec nemusí líbit… A co je nejkrásnější, přijmout je s láskou.

Měla jsem občas pocit, že mi chybí partner. Muž. Spolutvůrce. Přítel. Milenec. Spojenec. Po tomto zážitku jsem si opět uvědomila, že vše, co právě teď potřebuji, už mám! Že jsem prostě na cestě. Potkávám všechny a všechno v ten pravý čas. Že všechno co potřebuji, mám vždy k dispozici. A hlavně, že ten největší partner, kterého potřebuji, vždy jsme měla a mít budu, je ukrytý ve mě. A tak teď už vím, že pokud není po mém boku muž (jako životní partner), je to v úplném pořádku, protože v mém životě je mnoho mužů, kteří mě mají rádi a milují mě. Cítila jsem, že můj partner je mi velmi blízko. Jako bych si na něj už mohla sáhnout. Jakoby už kráčel po mém boku. Když zavřu oči, cítím ho...

Měla jsem občas pocit, že nemám dostatek peněz. Že žiju v nedostatku a nevím, jak to zvládnu. I tady jsem před nějakou dobou pochopila, že mám vždy přesně tolik, kolik potřebuji. Že mi vesmír vždy pomůže. Že zažívám neomezenou hojnost. Že možnosti jsou neomezené. Jediné omezení je v mojí hlavě. Když zavřu oči vidím se v úplné hojnosti. Kolem mě a ve mě je naprostý dostatek všeho, co potřebuji a ještě něco navíc. Dávám a přijímám. Jsem v harmonii...

Jako další krok vnímám mapování mužem. Mužem, který je trpělivý, laskavý, ale i silný natolik, aby mě podržel když to budu potřebovat. Jsem šťastná, že jeden takový muž je mým přítelem…

Od té doby, co jsem začala se sexuální/životní energií pracovat a věnovat jí svou pozornost, můj život nabral na obrátkách. Mění se neuvěřitelnou rychlostí. Jsem den za dnem šťastnější a vnímám sama sebe i jako krásnější a uvolněnější…

Mám hotovo a budu už teď navždy žít bez zrnka pochybnosti? Ale kdepak :) jen už vím, jak sama ze sebou pracovat a jak rozpustit bloky, které mi mohou bránit v plnohodnotném životě. Pořád se někdy budu smát a někdy plakat, jen teď už vím, že všechno je v pořádku tak, jak to je. A to samozřejmě vím nejen díky mapování. To si uvědomuji každičký jednotlivý den v mém životě.

Co říci na závěr pár větami?

Pokud máte pocit, že neprožíváte svůj život naplno a cítíte, že samy sebe brzdíte dámy, otevřete se životu pomocí vaginálního mapování. Už mudrcové v dávných dobách věděli, že sexuální/životní energie potřebuje proudit a pak dává obrovskou vnitřní sílu, radost a stabilitu každému, kdo jí to dovolí.

Kontakt na dva skvělé sexuological bodyworkery:
Honza - urbanek.honza@gmail.com

čtvrtek 16. ledna 2014

16.1.2014 / Láska, láska, láska

Stejně jak jsem se ptala minule, začnu i dnes. Co je to vlastně láska? Může láska bolet? Je láska jen dobrý pocit nebo je to i ten špatný? A jak vlastně vypadá ten co miluje a ten co nemiluje?


Za poslední týden  se mi opět stalo pár zajímavých věcí. Stává se mi to vlastně pořád :) Několik lidí přede mnou zmínilo knížku Achymista, kterou jsem četla před 4-mi lety, téměř na den přesně. Tehdy jsem ji četla v Dubaji a byla jsem zamilovaná. O to mocnější bylo moje prožívání tohoto nádherného příběhu. Teď si vlastně uvědomuji, že jsem zamilovaná téměř pořád :) vlastně se pořád zamilovávám. Do lidí (mužů i žen), do míst, do situací. Vlastně ten opojný pocit prožívám stále. Ale něco se mění. Moje pochopení o čem to je…o čem je cítit a žít lásku.


Proč mluvím o knížce Alchymista v souvislosti s láskou? Věta, kterou mi řekla jedna z žen, která tuto knihu právě čte, zněla: “Nejvíce se mi líbí věta - Sleduj znamení.” Když to vyslovila, projela mnou mrazivá energie, což je vždy znamením toho, že mám naslouchat. Že jsem právě slyšela (promiňte mi ten výraz) “slovo Boží”. Zbystřila jsem a uvědomila jsem si, že dostávám zprávy a k tomu, abych je dokázala slyšet, musím se ztišit.


A hned dnes ráno jsem pochopila. Sleduj znamení.


Třetího listopadu loňského roku jsem dala na svůj osobní facebook fotku, ke které jsem napsala: “Jsem otevřená lásce”. Nevím proč, ale před několika dny se tato fotka znovu objevila na zdi a lidé mi ji začali “lajkovat”. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem ji tam dávala. Chvíli poté jsem prožila krásné setkání s láskou.  A taky jsem si před několika dny uvědomila, že ne vždy jsou nějaké dveře zavřené, i když to tak může vypadat...


Takže, dnes ráno jsem dostala následující vzkaz: “Milá Hanko, dovolil jsem si poslat pár švestiček z mojí zahrádky. Pardon, chtěl jsem napsat: pár obrázků z mého archivu... když kolem ťapká to téma otevřenosti v lásce. Zdraví Vás a příjemné rozjímání přeje Jirka Zemánek” Tento muž mi poslal nádherné fotografie s tématikou láska. Když jsem si je prohlížela u jedné z nich mnou opět projel známý pocit. Byla to tato fotografie…




Žena ženských tvarů s polodlouhými vlasy a štíhlý muž jen o kousek vyšší než ona. Měla jsem pocit že se dívám na sebe a svého partnera.


Sleduj znamení…


Právě čtu knížku Svoboda od Brandon Bays a tam jsem dnes narazila na kapitolu s názvem (světe div se) Láska :)


Malý kousek z této krásné knihy:


“Chcete-li prožít skutečnou lásku, musíte projevit ochotu nechat si tisíckrát zlomit srdce. Právě tehdy, kdy se zcela poddáte té síle, budete bolest ze zlomeného srdce prožívat jako lásku. Pak to není osobní láska, ale všudepřítomné pole lásky, která proniká vším životem. Její náruč je nikdy nekončící, nekonečná a celistvá. A v této lásce spočíváte v naprosté celistvosti, v absolutním míru, v povznášející svobodě.
Vy jste láska sama. Nastal čas zcela podlehnout. Lásce nemůžete utéct - protože je všude.


Sleduj znamení.


Není to tak dlouho, co jsem psala článek o smutku a bolesti a psala jsem, že bez bolesti nemůžeme prožívat slast. Že bolest je branou k rozkoši. Že strach (smutek,bolest) a láska, jsou dvě strany jedné mince. Přidávám, že je to jako nádech a výdech, bez jednoho nemůže být druhé…


Sleduj znamení.


Dostávám se k mému velkému pochopení. O čem je cítit a prožívat lásku. Ne, není to o tom, že si s někým slibujete věrnost až do konce vašich dní. Takovou blbost vám prostě nikdo slíbit nemůže. Proč? Jednoduše proto, že by sám sebe uvrhnul do lži. Jak by potom mohl růst? Měnit svoje názory? Plynout životem? Byl by zamčený ve světě falešného slibu, stůj co stůj. Blbost!


Ne, není to ani o tom, že když milujete, nebolí to. Naopak, poznat pravou lásku můžete jen tehdy, když to  (promiňte mi ten výraz) ale kurevsky bolí. A až procítíte tu bolest až do srdce, až se otevřete natolik, že se ta bolest rozšíří všude, až se necháte tou bolestí celí pohltit a odevzdáte se jí, tehdy se to stane. Podíváte se jí zpříma do očí a řeknete jen: “Vítej”. Vezmi si mě celou/ celého. Jsem tu. Nenechám si ani kousek. Přijímám a odevzdávám se úplně celý/á. Rozpustíte veškerý odpor, uvolníte se a najednou… najednou je bolest pryč a vy cítíte jen blaženost.


Tohle je láska. K sobě. K druhému. Ke světu. Ukážete se celí. Přijmete se celí. Odevzdáte se celí…


Sleduj znamení.


Byla jsem před pár dny na terapii s názvem vaginal maping (o tom někdy příště) a mým záměrem, cílem, ke kterému měla tato technika dospět, byla celistvost a propojení. Se sebou, s mužem i se světem…


Sleduj znamení.


Přečtěte si ještě jednou úryvek z knihy ;)


Dívám se na svou nástěnku, kde mám svou jantru z léta loňského roku. Vidím na ní napsáno mou rukou. Jsem láska. Jsem celistvá a miluji se z celého srdce. Jsem nádherná žena a zasloužím si to nejlepší. Všechno je v pořádku.


Sleduj znamení…

Láska je to, co zůstane když přijmete bolest, strach i nedokonalost. Když přijmete - zcela a úplně se odevzdáte všemu, co se vám vůbec nelíbí…

Jen tehdy prožijete lásku. Jen tehdy jste svobodní. 

Sleduj znamení...

úterý 7. ledna 2014

7.1.2014 / Bolest - brána k potěšení?

Jsem perverzní? Možná že ano. Co to vlastně znamená být perverzní? Kde je ta hranice? Asi velké téma na velkou diskusi…Každopádně je to velmi kontroverzní téma.


Pro mě to znamená mít ráda něco, co nějak úplně nelze zařadit do krabičky “normální” - tudíž běžně viděné, provozované a přijímané. Jako je například technika BDSM. Před pár desetiletími by mě jistě upálili. A kdoví jestli to opravdu neudělali :) (občas mám ten pocit, když se na toto téma hovoří). Ano, mám ráda něco, nad čím někteří lidé kroutí hlavou a nechápou to. Je krásné si to přiznat a mít se ráda i s touto zvláštností.


Měla jsem nový zážitek. Setkání s touto hrou. Ano, vnímám to opravdu jako hru. Krásnou, láskyplnou a pokornou hru. Zní to divně? Že vás někdo sváže a naseká vám na zadek? To, že by se mi mělo líbit? Jsem snad cvok? Proč bych se jako měl/a nechat mlátit? Naskakují vám podobné otázky? Je to prostě “nenormální”? Ano, já vím :)


Jsem žena, která ráda poznává hloubky a různá temná místa. Na mnohých jsem byla a nevěděla, co si tam počít. Chtěla jsem z nich utéci a zavírala před nimi oči. A čím víc jsem ta temná místa odmítala, tím hlouběji jsem se do nich nořila. Život je o harmonii. O polaritě. O jing a jang. O protikladech. O dvou světech. Pokud chceme prožívat naplnění a hluboké prožitky, je třeba se vydat na oba konce. Poznat nepoznané. Pochopit nepochopitelné. Přijmout nepřijatelné...


Už jsem to mnohokrát psala, ale nikdy v souvislosti se sexualitou. Bez tmy není světlo. Bez zimy nepoznáme teplo. Bez strachu nepoznáme lásku.


Otevřít se bolesti a strachu, přijmout je s pokorou a láskou, je pro mě branou k neskutečnému prožitku. Je to pro mě branou k životu. Proč? Protože život je pro mě vlastně taková velká BDSM hra. Nikdy nevíme kdy a kdo nás sváže a komu to dovolíme. Někdy si myslíme, že nás jen tak drží za ruce a soustředíme se na něco jiného a nejednou zjistíme, že jsme svázaní. Někdy si o to přímo říkáme. Chodíme světem a na čele máme napsáno, prosím spoutej mě. Hra na oběti a tyrany. Že to tak není? Ale kdepak :) Aspoň na chvíli přiznej, že to tak vždycky je! Že si přejeme ovládat a zároveň být ovládáni. Být submisivní i dominantní. Máme to v sobě všichni. A každý z nás se někdy drží v jedné roli a podruhé v té druhé. Jen si to většina lidí nechce vůbec přiznat. Bojují s tím, místo aby to přijali a naučili se toho využívat k vlastnímu hlubokému prožitku a stabilitě.


Lidé, kteří vědomě hrají tuto hru si to přiznali. Odhodili veškeré masky a přistoupili k životu jako ke hře. Ale ke hře, kde si svoje masky nasazují vědomě a právě po dobu té vědomé hry. V “normálním životě” už nemají potřebu je nosit. Jsou autentičtí. Pravdiví. Spokojení. Láskyplní. Pokorní. Jsou prostě živí.


Poznala jsem úplně nový rozměr života. Něco, o čem jsem jen v hloubi duše snila. Nedávno jsem to vyslovila nahlas a uvědomila jsem si, že tuto svou stránku nejen přijímám, ale i miluji. Že se nemám za co stydět. Že jsem prostě tak trochu jiná. Měla jsem spoustu let pocit, že jsem nějakým způsobem “poskvrněná”, špinavá, divná a nepřijatelná. Taky jsem byla… sama pro sebe. Tolik bolesti, kolik mi přineslo nepříjímání sebe sama za něco, co je pro spoustu lidí krásné, hluboké a láskyplné, nemůže nikdy přesáhnout bolest, jakou jsem přijímala při těchto hrátkách… Cítila jsem se v bezpečí. Přesto, že jsem měla svázané ruce. Odevzdaná. Otevřená. Pokorná a přijímající.


Jsem nesmírně vděčná sama sobě i lidem, kteří vstupují do mého života a nastavují mi to křišťálové zrcadlo. Vidím se v něm a chce se mi plakat. Nad krásou, kterou tam vidím.


Nerozumíš mi? To vůbec nevadí. Tato zpověď je velmi specifická a porozumí jí pouze pár lidí. Těch, kteří žijí podobný příběh. Těch, kteří se za něco odsuzovali a právě jsou připraveni s tím přestat… Pokud mi rozumíš a chápeš co říkám, vítej “doma”. Tam, kde jsi úžasnou bytostí taková/ý, jaká/ý jsi. Ať už máš rád/a cokoli...


Během jednoho víkendu jsem prožila velmi intenzivní paniku, strach a děs, to vše, co se ve mě dlouhá léta schovávalo a já jsem se bála to prožít a přijmout. A zároveň jsem zažila tolik lásky, něhy, respektu, úcty a pokory, jako  ještě nikdy. Děkuji všem, kteří byli u toho a chci vám říct DĚKUJI! Děkuji, že JSTE. Obohacujeme se, posouváme se, milujeme se.

Vím, že jsem už definitivně přestoupila do jiné dimenze života. Uzavřela jsem jednu kapitolu. Žiju jiný rozměr. Miluji a jsem milovaná. Poznala jsem co znamená respektovat a milovat. Milovat hluboce a bezpodmínečně. Jsem šťastná. Díky vám všem, kteří jste součástí mého světa. ♥

čtvrtek 2. ledna 2014

2.1.2014 / Smutek

Smutek.



Proč ho vlastně prožíváme? Je nám k něčemu dobrý? Může nám pomoci nebo se ho máme co nejrychleji zbavit?


Dnes ráno, když jsem si chystala věci na Rituál splněných přání, mě najednou napadlo, že si chci sebou vzít nějaké karty. Jednu jsem si totiž vytáhla, když jsem si minule dělala svou jantru a vylepila jsem si ji přímo tam. Reprezentuje pro mě jakési propojení s Bohem, Vesmírem, Vyšší mocí (vyber si, co se ti líbí). Občas to dělám. Položím otázku a vytáhnu si kartu. Vždy dostanu odpověď, kterou pochopím buď hned nebo o chvíli později. Ale pochopím ji.


Posledních pár dní prožívám velký a hluboký smutek. Potkala jsem nedávno jednoho muže a od první chvíle, kdy jsem ho uviděla, jsem věděla, že má v sobě něco úžasného, co nás dva spojuje dohromady. Cítila jsem jeho (a prostřednictvím jeho i svou) hloubku, moudrost, sílu i něhu. Celou škálu emocí, pocitů, v klidném a hlubokém propojení. Bylo to jako když se díváte poprvé do křišťálově čistého zrcadla a jste ohromeni tím, co tam vidíte.


Potkali jsme se, povídali jsme si, milovali jsme se. Byli jsme hluboce propojeni jak na tělesné, tak i mimotělesné úrovni. Řekla jsem mu miluji tě a on řekl to samé mě. Vím, že jsme to oba cítili a mysleli zcela vážně. On se dostal do hloubky mého Já a já zas do hloubky jeho Já. Nic takového jsem do té doby ve svém životě neprožila.


Otevřeli jsme se jeden druhému a zároveň sami sobě. Prožívala jsem to, o čem jsem do té doby jen četla a přestože jsem neměla tuto zkušenost, vždy jsem věřila, že něco takového může existovat a existuje.


Pak se ale stalo to, co se občas v životě stává. Ten muž se rozhodl rozvíjet vztah s jinou ženou, kterou potkal přibližně ve stejné době. Více není potřeba říkat. Není to v našem příběhu vůbec důležité a zbytek se mnou nijak nesouvisí.


Asi si dovedete představit jak velkou bolest jsem prožívala a stále prožívám. Ne, nezačala jsem ho nenávidět. Ne, nekřičela jsem na něj. Ne, neříkám, že je to hajzl a už ho nikdy nechci vidět. Jen to prostě nechám sama sebou procházet. Jsem. Dýchám. Tu směsici pocitů a emocí. Prožívám obrovský smutek. Bolest, která je téměř nesnesitelná. Z nenaplněných nadějí. Ze všech odmítnutí, které jsem ve svém životě prožila. Z bolestí a smutků, které volají po léčení…


Dnes ráno jsem si položila otázku. Co mi může vztah, (a nemyslím tím partnerský ani milenecký, protože ten tu teď není. Mám na mysli vztah jako takový, protože s každým kdo se nás dotkne, máme už navěky určitý druh vztahu), co mi může vztah s tímto mužem přinést. Jak mě obohacuje? Co mi dává?


A vytáhla jsem si - světe div se - kartu Smutek. Podívejte se na ni jak je nádherná a silná.





Co jsem si o této kartě přečetla? Jsou to Zrcadlové karty, které je možno použít jako nástroj, jímž můžeme obohatit naše vztahy. Mohou pomoci k určitému pochopení...



“Čím hlouběji se do našeho bytí vrývá zármutek, tím více radosti máme v sobě.” Kahlil Gibran
Smutek nás spojuje s hlubokou bolestí, která je součástí lidského Já. Tím, že mu umožníme průchod, vyjádříme bohatost svého srdce.


U všech lidských bytostí dochází k přirozenému , nekontrolovatelnému přílivu a odlivu., k pohybu od jednoho k druhému. Bez protikladů není pohybu. Bez pohybu nastává stagnace.


Bez smutku proto nemůže existovat radost. Tyto dva stavy jsou neoddělitelně spojeny. Prožíváme-li jeden z nich, dojde k dalšímu rozvoji a zjemnění celé naší bytosti, naše srdce se otevřou.


Jste také povzbuzováni k tomu, abyste procítili. - skutečně procítili - hloubku svého smutku. Možná, že těmto pocitům kladete stále větší odpor a myslíte si, že je to známkou (*promiňte mi trochu humoru, který jde se smutkem ruku v ruce, pro mou nejlepší kamarádku… ne Zdeničko - není to známkou panku) ...že je to známkou slabosti nebo selhánía možná máte obavy, že když se do nich ponoříte, už se vám nepodařídostat se z nich ven.


Nemějte strach, anebo se snažte těmto pocitům uniknout. Zdá se to sice podivné, ale pokud se smutkem jen tak zůstanete, může se stát darem a vzácnou příležitostí k léčení.


Dopřejte si více času a prostoru a těsněji se spojte se svými pocity, zvláště v soukromí. Nejprve bude třeba zmírnit postoj k sobě a přijmout situaci v níž se nacházíte. Pokud můžete, snažte se nezabývat myšlenkami na to, proč jste smutní, tento pocit pouze mějte. Možná, že se dotýkáte smutku, který čeká již dlouhá léta na to, až jej poznáte. Příliš mnoho přemýšlení může omezovat proud léčení.


Máte-li pocit, že jste hluboce zarmouceni, může to být částečně pravda. Vaše srdce je však otevřené, ne rozbité na kousky. Chrání je tvrdá skořápka, která praská. Některá srdce potřebují, aby se na skořápku zaklepalo mnohokrát, pak teprve zmizí.


V hloubi své bolesti máte možná pocit, jako kdybyste umírali - a svým způsobem tomu tak je. Ale vždycky něco musí umřít, aby se vytvořil prostor pro nové věc, které přijdou potom…


Neexistuje nic tak smutného jako lidé, kteří svůj smutek nejsou schopni procítit.


Tolik zrcadlové karty.


Co k tomu dodat?

Snad jen… děkuji ti milý muži. Děkuji ti, že jsi mi musel způsobit bolest, abych mohla lépe cítit radost a lásku. Díky tobě umírá jedna moje část, aby se mohla zrodit jiná. Aby se mohla zrodit Bohyně v celé své kráse. Děkuji ti z celého srdce, že mi pomáháš moje raněné srdce vyléčit. Miluji tě...

Co vám tímto příběhem chci říct?


To, že nás někdo odmítne ještě neznamená, že se musíme odmítat i my sami. 

To je ta největší zpráva, kterou jsem měla pochopit. A také to, že už jsem se zbavila svého hluboce zakořeněného vzorce, že každý, koho miluji, mě zraní a opustí. Díky tomuto muži jsem si uvědomila, že tomu tak není. Přesto, že neměl vlastně za co, se mi omluvil, že mi způsobil bolest a v mém životě zůstává jako nádherný a hluboký přítel. A takových mám ve svém životě víc. Jsem opravdu bohatá žena. Mám nádherný život plný hlubokých vztahů a emocí a po tom jsem vždy v hloubi svého srdce toužila...

Jste také bohatí? Nebo se za svou skořápkou bojíte prožít bolest a tím si zabraňujete možnost prožívat radost a lásku? Měla jsem to tak, ale ta skořápka je už pryč... věděla jsem, že když zhubnu, někdo přijde a toto se stane... a stalo. To znamená, že jsem zas o krůček blíž skutečné lásce a nádhernému vztahu.

Život je nádherný, i když teď zrovna pláču...