"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

úterý 4. listopadu 2014

Polyamorické vztahy? Aneb miluji dva muže...

Ráda bych se dnes věnovala tématu láska. Co je to pro vás vlastně láska? Co pro vás znamená někoho milovat? Dokážete milovat dva muže (pokus jste muž, pak dvě ženy)? Pokud ano, co to pro vás znamená? Je to dar nebo prokletí? A co s tou láskou děláte? Snažíte se ji potlačit - zničit - necítit, žijete v polyamorickém vztahu, máte dva vztahy (kde jeden neví o druhém) nebo jste si vybrali vztah s jedním z milovaných a druhou lásku si necháváte ve svém srdci jako nádherný dar?

Já jsem se do této situace dostala. Miluji dva muže. Jednoho dva a půl roku a jednoho rok. A ani s jedním nemůžu mít teď momentálně partnerský vztah. Přesto, že mě oba milují. Dalo by se říct, že jeden se mnou být nechce a druhý nemůže. Ale je to malinko jinak. Jeden teď potřebuje být sám (po dlouholetém partnerství si potřebuje ujasnit kdo je, co chce, co nechce, co potřebuje... no, prostě potřebuje to, co všichni, kteří se rozešli po mnoha letech s partnerem - být chvíli sám, bez "vážného vztahu"). Druhý je tak trochu z jiného světa a teď momentálně se zdá nemožné, aby byl se mnou v oficiálním vztahu. Co s tím?

Uvědomuju si ten dar lásky. To, že prožívám ten nádherný hřejivý pocit u srdce hned díky dvěma mužům. Hned vedle tohoto hřejivého pocitu je ale i ten, který bolí. Protože bych moc ráda z jedním z těchto mužů sdílela svůj život. Ráda bych se vedle něj probouzela a usínala mu v náručí. Ráda bych měla ten pocit, že nejsem jen já a on, ale že jsme my. Ráda bych prožívala život ve dvou... Srdce a ego. Kdo vyhraje?

Takže co s tím? Mnozí z vás by možná navrhli klasické, vykašli se na oba a nedávej energii tam, kde se ti nevrací. Počkej si na třetího. Ano, taky by to bylo řešení. Ján jsem se ale rozhodla trochu jinak. Rozhodla jsem se dovolit lásce, aby prostě jen byla. Rozhodla jsem se pro tentokrát nemít vše pod kontrolou a jen to prostě nechat být. Rozhodla jsem se milovat. Milovat bezpodmínečně a rozhodovat se každý den podle toho, co cítím. Oba dva muži jsou pro mě úžasný dar. Oba mě učí. Oba mi mnohé dávají a věřím, že pro oba jsem i já stejným požehnáním. Protože i když se v průběhu času mění to, jestli se s nimi miluji fyzicky, nemění se to, že se s nimi miluji duševně. Naše cesty se již propojili a to, co jsme si dali, už tam navždy zůstane. Přátelství. Vášeň. Láska. Nějaký čas už je miluji oba, ale miluji se vždy pouze s jedním z nich. Nemáme klasický polyamorický vztah (fyzicky se miluji jen s jedním), ale ve svém principu vlastně ano. V těch totiž jde o to, že milujete více partnerů, respektive máte intimní vztah s více partnery, kdy o sobě navzájem partneři vědí. A v mém případě jeden o druhém ví a obráceně. Pokud nevíte, co to polyamorický vztah je, zkuste google ;) pro zjednodušení např. tento odkaz

Jak byste tuto situaci řešili vy?

Jeden z mužů, které miluji žije v České republice, druhý v Egyptě. Ano, i on je jedním z důvodů, proč zrovna Egypt. Je jedním z důvodů, ne jediný. A protože jste si zvykli na to, že jsem úplně otevřená a sdílím se světem svou pravdu, rozhodla jsem se vám ukázat i tento, tak trošku zvláštní příběh. O to zajímavější bude sledovat jak se vyvíjí, vlastně i pro mě. Už dokážu žít svůj život jako režisér, divák i herec v jedné osobě a samotnou mě zajímá, co si pro mě vesmír v této zašmodrchané situaci připraví :)

Láska je nádherný dar a já už vím, že nemusím žít s každým, koho miluji. Rozhodla jsem se je milovat stále. Ať už budu žít s jedním, druhým, oběma a nebo ani s jedním... Láska je prostě láska a je pro mě darem. Je dar lásku cítit, dávat i přijímat, proč bych měla tento dar zahodit a uzamčít před láskou svoje srdce? Ne, stále věřím, že budu žít se svým partnerem a pokud je jeden z nich mým partnerem, jsem připravená. Pokud ne, nechávám srdce otevřené tomu, kterého ještě možná neznám, ale on už je na cestě ke mě...

Nechávám lásku proudit a miluji vás. Oba. Přesto, že vůbec nevím co se stane v budoucnu... Ale o tom to není, že? Díky vám se učím to nádherné bytí tady a teď. Díky vám prožívám ženský princip. Díky vám vím, že jsem milující a milovaná. Dokonce dvakrát. Není to krásné?

Stal se vám podobný příběh? Jak jste se s podobnou situací vyrovnali vy? Budu ráda, když to se mnou budete sdílet. Já s vámi na oplátku budu sdílet ten můj. Budu s tím či oním? Nebo s úplně jiným? Nebo dokonce úplně bez partnera? Kdo ví, to nám ukáže čas ;) Vesmír (či Bůh) je úžasný spisovatel, to, co vymyslí on, my bychom nikdy nevymysleli :) Proto to nechám raději na něm. Jak se říká... děj se vůle Boží.

S láskou Hanka






1 komentář:

  1. Tak tak Hani, nech to jen volně plynout. Dopadne to tak, jak má. Takže dobře :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka