"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

pátek 30. srpna 2013

Den 96

Můj milý deníčku,

život je úžasnej ve svojí nestabiliě. Včera jsem psala, že je léto u konce a dnes je léto zpět. Pátek byl překrásný. Sluníčko svítilo a já jsem měla skoro volné odpoledne. Šly jsme s kamarádkou pěšky na nákup a zastavily jsme se na kávu. Seděly jsme na křesílkách a užívaly si sluníčka. Pak jsme si ještě lehly do lehátek na mé zahradě a relaxovaly. Nádhera! Jsem šťastná, že už umím neřešit blbiny a jen vystavit tvář slunci a užívat si tady a teď…

Od pondělí znovu začínám běhat a taky mi začíná jóga. Moje tělíčko je tak spokojený. Jen ještě potřebuje víc pohybu. Běh a jóga jsou moje volba. Vyzkoušela jsem kde co, ale toto je moje srdcovka. Pak ještě miluju tanec, milostný tanec (sex) a lyžování. A poslední dobou velmi vážně pouštím do své fantazie a představ, že si občas zajdu na koně. V mládí jsem jezdila i závodně parkury a musím říct, že chvíle s koněm, venku v přírodě, kdy jsem cválala a měla jsem vítr ve vlasech… ty prostě byly nádherný! Milovala jsem to.  Je čas vrátit do svýho života vše, co jsem milovala a miluju… je čas být znovu šťastnou dívenkou a smát se blbostem. Je čas věřit sama sobě a svým snům bez jakýchkoli pochybností. Je čas vrátit se domů. K sobě samé. Jsem v době, kdy jsem otevřela dveře a slyším… vítej doma Haňulko. Už nějakou dobu stojím mezi dveřmi a nevěřícně zírám, že jsem se vrátila  domů. Je čas zabouchnout ty dveře za minulostí. Už jsem se s ní rozloučila a vyslechla si vše, co mi mohla povědět. Teď už ty dveře nebudu otevírat, už mi nemá co nového říct. Všechno už jsem slyšela…

Když jsem přecházela z dětství do dospělosti (mám teď na mysli čas, kdy je dětství považováno za oficiálně ukončené - 18 let), moje váha činila asi 73 kg. Ne, nechci se vracet až na tuto váhu, jsem už žena. Nádherná, dospělá a vyzrálá. V mé hlavě je váha 77 kg, ale pokud moje tělo uzná za vhodné váhu nižší, dovolím to… jen zůstanu pružná a krásně ženská. Mám ráda svoje ňadra a zadeček a dohodla jsem se s mým tělem, že mi zůstanou ;) No a pokud moje tělo uzná za optimální váhu třeba 80 kg, taky to dovolím. Číslo není až tak důležité, důležitý je pocit… čísla jsou jen čísla. Ať už se jedná o věk či váhu, je to jen číslo. Důležité je zda se cítíme mladí či staří a nebo štíhlí či tlustí… a není málo případů, kdy se štíhlá dívka halí do neforemných triček, protože si myslí, že je tlustá a opačně dívka či žena, která má pár kilo navíc je vystaví na odiv a muži po ní šílí…

Proto mám dnes takový malý apel na nás dívenky a ženy… buďme sebevědomé a okouzlující. Věřme samy sobě a ve svou krásu. Je to vždy tak, že muž vidí to, co mu my ukážeme. Pokud mu ukazuji svou světlou stránku, je omámen, okouzlen, ozářen… pokud mu ukazuji své stíny, opak je pravdou. Přijměme své stíny, ale světu ukazujme svou zářivou podstatu…Ne, nemusím svoje temné stránky popírat, ale ani je nemusím používat jako ochranný štít. Když je přijmu a přestanu s nimi bojovat, rozpustí se. Ale stále je přítomna jejich esence,  díky které je můžeš vyvolat, kdybys je potřebovala. Například vztek má i své výhody. Je jen nutné vědět, jak s těmito temnými stránkami zacházet…

Moje corre massage zní: “Buď svá, buď okouzlující. I díky tobě může být svět krásnější!”

Odpověz si na otázku, jsi tou změnou kterou chceš pro svět? Je díky tobě svět lepší místo? Pokud ne, začni s tím právě dnes ;)

www.hankapiskova.cz

čtvrtek 29. srpna 2013

Den 95

Pomalu končí léto a s létem končí jedna etapa mého života. Jako bych s kily odhazovala poslední zbytky strachu. Strachu z dokonalosti. Strachu z bytí. Strachu ze života. Protože k tomu, aby člověk opravdu žil, musí být otevřený a odvážný. To platí o ženách i mužích, ale pokud se žena opravdu otevře, přichází mnohdy něco, co by sama ani v nejkrásnější představě nevymyslela. Pokud se dokážeme otevřít a dovolit vesmíru, aby nám dal to nejlepší pro nás, mnohdy dostáváme něco mnohem lepšího než o co jsme žádali. Jen to chce mít vedle odvahy a víry také pokoru. Nespěchat a nemyslet.


Často říkáme: “myslel/a jsem, že…”... a o tom to je. Ty nejlepší věci nevymyslíme, ty se prostě stanou! Ano, na začátku každé takto dokonalé věci je myšlenka, ale to, jak se to stalo, už mnohdy není naše práce. Můžeme tomu říkat štěstí nebo náhoda, já však věřím, že je to fungování dokonalýho  vesmíru. Schválně, zkuste si uvědomit 3 nejlepší věci, které vás v životě potkaly a kolik z nich jste si naplánovali. Ne na ně mysleli a nebo si je přáli, ale naplánovali si je…


Často se taky ukáže že něco, co v první chvíli vypadalo jako tragédie, se časem ukázalo jako to nejlepší. Opustil vás manžel, utekl za jinou? Možná je to proto, že na vás čeká vás pravý životní partner! Věděla jsem, že můj partner přijde. Tak jsem věděla jak bude vypadat a jaké bude mít vlastnosti. I to, že bude mít děti. A poslední dobou jsme si uvědomila, že to bude muž, kterého opustí žena, protože on sám by asi z partnerství neodešel. Vypadá to, že ho opustila proto, aby mohl potkat mě…


Já vím, že to vypadá totálně nelogicky, šíleně a bláznivě, ale my oba máme pocit, že spolu strávíme zbytek života. Troufnu si být čarodějkou a řeknu, že jsem našla svého budoucího muže a dovolila jsem mu, aby mě nádherným způsobem sbalil :) Někdy později vám o tom povím…


Co se týká hubnutí, mám vekou radost. Stále mi mizí kilo za týden a moje tělo je čím dál krásnější, zdravější a vitálnější. A taky je spokojené. Souzní s mou duší i energií. Ještě víc než předtím se směju, mám chuť tančit, milovat se a tvořit. S kily se rozpouštějí a odcházejí různé bloky a staré bolesti. Je to nádherný proces. Miluju to! Nejen kvůli těm kilům, ale i kvůli té energii co mám. Opět mě to utvrzuje v tom, jak je nesmyslné nevěřit si a bát se… Bože děkuju za všechny tyhle nádherný lekce.


Pro neznalé: moje váha těsně po novém roce činila 101 kg. 25.5.2013 kdy jsem začala hubnout to bylo 97,5 kg. Dnes je to 84,1 a do konce roku budu vážit maximálně 77 kg ;) Jsem na sebe vážně pyšná!


Včera na angličtině byla opět skvělá nálada. Miluju ty lidi. Jsou úžasní. Celý můj svět je plnej výbornejch lidí. Ne, nebylo to tak vždycky. Můj svět venku odrážel můj svět uvnitř. Takže pokud se vám opakovaně děje něco hnusnýho, je čas vyházet ty sračky, co máte ve své hlavince. Pokud to neuděláte, ono to pak venku smrdí… Jak jste na tom? Kolik páchnoucích mrtvol (jak nazval Jaroslav Dušek naši nezpracovanou minulost) sebou pořád taháte?



Pusťte to! Pohřběte. Nechte to být, ať už se stalo cokoli! Je to pryč! Jen tehdy, až zvládnete vylejt tu žumpu, která v nás vzniká, když se průběžně nečistíme (odpuštění, pokora, vděk…) jen tehdy může náš život naplnit něco nového a čistého. Jak asi dopadne ta nejprůzračnější voda plná voňavých kvítků sedmikrásek, když ji nalejete do žumpy?

Just do it! Není čas čekat. Není na co. Je jen dnes. Tady a teď. Dejte šanci dnešku, aby byl tím nejkrásnějším dnem jak pro vás, tak pro všechny, kteří vás potkají. Zkuste dnes udělat nejdříve sebe šťastným a potom pomozte někomu jinému, ať se i on cítí šťastnější. Jen tak. Usmějte se na krásného muže, pánové, mrkněte na nějakou ženu. Pomozte někomu s taškou, dejte dítěti drobák na zmrzku… cokoli! Udělejme spolu svět krásnějším ♥ Buďme pro dnešek naivními snílky. Buďme znovu dětmi s čistým a velkým srdcem...

www.hankapiskova.cz

středa 28. srpna 2013

Den 93 a 94

Už zas skoro týden neběhám, ale nevadí mi to :) Naposledy jsem byla běhat minulou středu a asi půjdu běhat až v pondělí. Chodím jen na ranní procházku s pejskem a užívám si probouzející se přírodu. A příští týden už začíná jóga, moc se těším! Už mi vážně chybí. Cítím jak jsem ztuhlá a asi to zas bude nějakou dobu trvat než se rozhýbám…

Co se týká jídla, stále se držím jednoduchých pravidel. Ráno obvykle ovesná kaše s rozinkami. Oběd nějaká tepelně zpracovaná zelenina s přílohou. Například dnes jsem měla vařený květák a brambory. Ke svačině si někdy dám tvaroh s rozinkami, někdy ovoce, někdy třeba jáhlovou kaši, někdy rajčata a cottage atd. a večer si dávám zase zeleninu (většinou salát). I když teď, když začala být zima to asi vyměním za nějak tepelně zpracovanou zeleninu a zeleninové polévky. Moje tělíčko v zimě nechce saláty a čerstvou zeleninu, je mi z toho zima…

Takže jsem si dnes uvařila polévku z dýně hokaido a cukety. Byla výborná, ale příště si ji udělám maličko jinak. Dostala jsem recept kde je zázvor a trošku mi tam vadí… A taky jsem dnes dělala jáhlovou kaši. Je to výborná záležitost! Ještě jsem povařila jablíčka s hnědým cukrem a skořicí a přidala jsem do nic trošku mandlí. Zkombinovala jsem jáhlovou kaši, podušená jablíčka a pár sušených švestek a bylo to hodně mňam. I když moje milovaná kamarádka řekla, že by to příště prosila bez těch jablíček - drzoun drzá :)



Vařím pro ni moc ráda, ale už se moc těším až budu vařit pro mého muže a vlastně někdy i s mým mužem. Vařím ráda, pokud to není taková ta nutnost. Ráda si někdy pohraju s jídlem i jen pro mě. Ale nejlepší je to prostě pro někoho s kým vám chutná jíst…

Jinak jsem se dnes ráno vážila a jupí! Moje váha ukázala číslo 84,4 kg. Takže od původního předsevzetí mě dělí 4,5 kila! Ale moje výzva byla na cílovou váhu 77 kg, takže ještě pár kileček tam je :) Říkala jsem si jakým způsobem vlastně přestanu hubnout, když mám nastavený nějaký systém, který nechci měnit. Jak tělo vlastně pozná, že jsem u cíle? A pak jsem si řekla, že tělo ví co je pro něj nejlepší a že to nebudu řešit. Už teď jsem happy a pokud bych už nezhubla nic, je to v pořádku. A naopak, pokud se moje tělo rozhodne, že chce mít 75, taky v pořádku. Nechám to být a jsem sama zvědavá kdy se to zastaví…

Jo a taky jsem dnes dostala báječnou nabídku na účast na webináři jednoho Slovenského infopodnikatele, kterého jsem potkala ne semináři Tělo jako důkaz  (u Andyho Winsona). I on poměrně dost zhubl a učí lidi jak to zvládnout. Chce mě jako důkaz :) že to lze… velmi mě to potěšilo. Takže vám dám brzy vědět a budete si mě potom moci vychutnat skoro naživo. Pokud vás bude něco zajímat a budete se mě chtít na něco zeptat, moc ráda vám odpovím.

A do toho se čím dál víc zamilovávám…mám pocit, že jsem potkala muže svých snů a jsem šťastná! Je to úplně blbost, protože jsme se ještě neviděli, ale oba si myslíme, že jsme se narodili pro sebe. Takže buď jsem oba totální magoři a nebo stojíme na prahu velké lásky… To ukáže čas. Každopádně já uvnitř sebe vím, že jsem na velkou lásku a nádherný vztah připravená. Život je nádhernej a jsem moc ráda za to, že se mi podařilo ten můj svět totálně změnit podle mých představ a snů. Někdy mám pocit, že jsem umřela a jsem v nebi!

Chystám pro vás program, ve kterém bych vás ráda doprovázela na cestě ke změně. Prošla jsem tou cestou a znám ji. Vím, jak se cítí ten, co se mu nedaří a chce to vzdát. Vím, jak se cítí ten, kdo vidí první úspěchy. Vím jaké to je, když se najednou leknete toho úspěchu a těch nekonečných možností. Vím jak je těžké vyjít z té své bezpečné bubliny do neznámého světa… tím vším jsem prošla a ráda bych vám stála po boku, až tím budete procházet vy.

Rozhodla jsem se, že udělám to samé. Dám si datum, kdy tento program spustím. Zjistila jsem, že tento systém je pro mě jak dělaný. Mít prostě před očima datum, kdy to prostě bude hotové! Takže brzy očekávejte novou výzvu ;)

Krásný večer a věřte svým snům, plní se! Stačí jen věřit a po malinkých krůčcích se posouvat za svým cílem. Ale to nejdříve musíme vědět kam jdeme. Protože jak můžeme dojít do cíle, když nevíme jaký cíl to je? Takže si zkuste odpovědět na otázku. Co chcete? Kde chcete být za rok či za pět? Jak se chcete cítit? Co chcete mít a co chcete prožívat? Tady to začíná… snění beze spánku ♥

www.hankapiskova.cz

úterý 27. srpna 2013

Den 92

Znáte ty dny, kdy máte pocit, že jste mimo čas a prostor? Kdy moc nechápete, co se kolem vás děje? Kdy vnitřní čas je jiný než ten skutečný? Kdy se ocitáte ve svém vnitřním světě a ztrácíte pojem o čase?


A co pocit, že absolutně nestíháte pobírat to, co se děje venku tak, abyste to mohli vnitřně zpracovat? Pocit, že do vašeho života vlítl hurikán a všechno, co bylo na svém místě lítá ve vzduchu? Popíšu vám, jak to vnímám. Představte si scénu z filmu, kdy hlavní hrdinka stojí uprostřed místnosti ve které třeba vybuchla nějaká bomba. Je to zpomalený záběr. Záběr, ve kterém se kolem ní vznášejí věci jakoby byly ve stavu beztíže. A ona je mimo tuto realitu a dívá se na to. Je zároveň uvnitř té situace, ale v úplně jiné časové dimenzi. Tak přesně takový pocit mám teď já…


A uvnitř mě samotné je obrovský klid. Můžete si to představit jako moře, na jehož povrchu jsou desetimetrové vlny a na nich se zmítají lodě. Divočina. A uvnitř toho moře, tam v hloubce, je naprostý klid a ticho. To, co se děje na povrchu je úplně jedno. Nezáleží na tom. Je to jen přechodný stav. Trošku divočinky. A co jako? :) To pomine… co ale zůstává je moudrost, hloubka a průzračnost moře v jeho hlubině. Zázrak přírody.


My všichni v sobě máme toto moře. A všichni máme taky jeho hladinu. Tu, která je někdy klidná a někdy řádí jak černá ruka (jak říkala moje maminka). Nezabývejme se tolik hladinou. Soustřeďme se víc na svou hloubku. Zůstávejme ve spojení s ní i když se jdeme podívat, co se nahoře děje…


Naopak. Vydávejme se na průzkum stále hlouběji. Jsou tam naše ukryté poklady. Je tam mnoho, co můžeme objevit a z čeho můžeme čerpat. Povrch se mění velmi rychle. Příliv a odliv. Vlny, které ovlivní vnější vlivy - vítr, čas, déšť, tlak… to vše ale ovlivní jen povrch, na hloubku to nemá žádný vliv. Znáte svoji hloubku? Víte, co se tam skrývá? Nutí vás život abyste se potopili a vy stále z posledních sil zápolíte nad hladinou a zuby nehty se bráníte se zhluboka nadechnout a potopit se? Udělejte to! Vykašlete se na ten boj. Nadechněte se a šup dolů… je tam mnoho ukrytých pokladů! Vy jste tou sbírkou pokladů!


Po letech zápasů a bojů jsem dorazila na místo, kde už nemusím nikomu (a hlavně sobě) nic dokazovat. Kdy prostě jen jsem přítomná. Někdy moudrá, někdy pitomá, někdy smutná a jindy veselá. A stále jsem to Já… jsem šťastná. Jsem. Dýchám. Žiju…


Jsem unavená a zároveň naplněná. Jako běžec, který doběhl do cíle. Teď je čas si jen sednout na zem a nic nedělat. Mám zrovna své klidové období menstruace a cítím se nádherně napojená na svou vnitřní podstatu. Jednoduše a prostě věci vím. Mozek šílí a vymýšlí teorie a blbosti a moje vnitřní moudrost se jen usmívá a nic neříká. Slova jsou zbytečná…


A do toho občas pláču. Prostě se uvolní to napětí, které tam léta bylo. Jakoby prostě dokápla jedna kapka do otáčecího vědra, ono se naklonilo a celý obsah se vylévá ven. Až do dna. Úleva. Čisto prázdno. To jediné co potřebujeme k tomu, aby jsme mohli naplnit nějaký prostor něčím novým. Něčím čerstvým. Čistým. Něčím nádherným…

Bože mě se to povedlo! Zvládla jsem to! Jsem zpátky. Zpátky a zároveň na začátku… Jeden díl několikadílné ságy je u svého konce. Zavři knihu, zavři oči a vychutnej si ten pocit Haňulko...





pondělí 26. srpna 2013

Den 91 - a new life ;)

Je až neuvěřitelné, jak může jedna vteřina změnit život. Mám pocit, že jsem na prahu jednoho velkého příběhu. Jen čas ukáže, zda je můj pocit správný… Po nějaké době vám tu jednu vteřinu vysvětlím. Rozhodla jsem se, že začnu psát bestseller o lásce, sexu a milování. Včera se začala psát první kapitola… Bude to nádherný příběh!


Každopádně teď bych vám chtěla říct, že je nádherný věřit svým snům. Stále mi chodí do života muži, kteří mi ukazují, jak krásné bytosti to jsou. A je klidně možné, že včera se najednou zjevil muž, který by mohl být ON. Muž, na kterého čekám… Muž, kterého jsem viděla ve svých snech. Muž, o kterém jsem prostě bytostně věděla, že existuje…


Takže uvidíme, co se stane. Máme rande a moc se těším!


Těším se až budu moci po nějakém čase říct… věděla jsem to od prvního okamžiku. Zapamatujte si dnešní datum ;)


Takže co tu máme s hubnutím? Vyskočilo mi kilo nahoru, ale nevadí, je to v pořádku. Ono zase odejde. Do konce roku budu mít svých vysněných 77 kilo a budu milující a milovaná, nádherná žena ♥


Omlouvám se, mám totálně nefunkční mozek :) stále je tam prostě jeden nápis. Děkuji. Mám slzy v očích. Už několikrát se mi stalo, že jsem cítila, že je nějaký muž pro mě důležitý. Ale teď to vnímám mnohem silněji. Neuvěřitelná souhra. Podobné zájmy. Podobné příběhy. Podobný pohled na svět. A stejná chuť spolu mluvit, vidět se a tvořit… možná jsme oba cvoci! No a co :) Bylo jasný, že já, romantická duše a blázínek, potkám někoho podobnýho… Bože, proč se tak bojíme našich silných citů a emocí? Protože nás můžou zranit? No, ale bez možností zranění nepoznáme nikdy velký cit. Opravdovou lásku. Je vtipné, že včera jsem o tom psala a bylo to jen prostě sci-fi a teď? Teď je to realita…Muž, který má pocit, že jsem žena jeho snů. Muž, který je volný. Muž, který chce mít vztah. Muž, který je otevřený lásce. Muž, který touží po partnerce jako jsem já. Neuvěřitelné? Ano, já vím…


Omlouvám se za dnešní změnu tématu. Zase se vrátím k hubnutí, ale dnes ne. Dnes vám chci předat zprávu, že každý váš sen se dříve či později splní. Pokud v něj nepřestanete věřit a nepřestanete za ním jít i když to vypadá, že jste úplně vedle. Pokud prostě VÍTE, že jste na správné cestě, pokračujte. I kdyby vám kdekdo říkal kdeco. Pokud vám někdo tvrdí, že to není možné, jen vám ukazuje svou víru. Ne “pravdu”. Pravda totiž existuje jen a jen v každém jednotlivém člověku. V jeho mysli, srdci a těle.


Poslední dobou (však víte), jsem si občas kladla otázku jestli dělám něco špatně, že se můj partner neobjevuje. A vždy jsem nad tím chvíli přemýšlela a nic nevymyslela. Tudíž jsem přestala přemýšlet a začala jsem to prociťovat. A tam jsem věděla, že je vše v pořádku. Že mám ještě chvíli počkat. Že je na cestě ke mě. Že se mám dál věnovat dál tomu co dělám a “ukotvit” sama sebe ve své “nové podobě” a stále se dostávat hlouběji a hlouběji do svého středu. Tam, kde je láska, klid a pokora… Tam, kde všechno prostě vím.


Buďte tam co nejvíc. Ve svém středu. Vyleťte vzhůru, zajděte občas i dolů, ale vždy se vraťte zpátky k sobě… Ale nebojte se vydávat se na výlety. Do ráje i do pekla…V tom je kouzlo změny. Bez toho, abyste na chvíli pobyli v pekle, nepoznáte jaké je to být v ráji…

Jsme v tom našem životním příběhu zároveň režisérem, divákem i hercem. Dovolte sami sobě střídat všechny tyto role s láskou, pokorou a úctou. Když je čas, tvořte, když je čas, dívejte se a když je čas, hrajte (si). Uvolněte se a vraťte se do svého dětství, do časů, kdy jsme si uměli hrát. Kdy jsme věřili sobě i svým snům! Je čas… tady a teď! Nic jiného neexistuje… Tady a teď. Just here. Just now.

www.hankapiskova.cz

neděle 25. srpna 2013

Den 90! Juchů :)

Sláva nazdar výletu :)

Ty jo, tři měsíce! Tři měsíce, které proměnily mě a já zase je :) Je to čas, kdo nás mění a nebo my měníme čas? Ať je to jak je to, je ze mě trošku jiná žena a přitom jsem stále stejná. V tom je kouzlo relativity. Mám já pocit, že jsem jiná? Ne. Mají ostatní pocit, že jsem jiná? Ano! Fakt sranda :) 

Já to spíš vnímám, že se vracím sama k sobě. Do těla, které je mi vlastní. Tam, kde mám pocit, že to jsem já. A ostatní? Ti to vnímají opačně…jsou překvapeni. Jak jsem se dokázala takhle proměnit? Jak to děláš? Co jíš? Cvičíš? Co jsi musela změnit? To jsou nejčastější otázky… a já na ně odpovídám… musela jsem změnit všechno! A spíš sama pro sebe vím, že to hlavní, co jsem musela změnit, bylo myšlení. Těžko se vysvětluje jak je možné, že jsem tak “najednou” zhubla. Proč to dřív nešlo? Proč až teď? Máš novýho chlapa? Něco se stalo? To jsou další otázky…

Ano, něco se stalo. A ne, nemám novýho chlapa. K tomu, abych mohla zhubnout jsem potřebovala nejdříve “uklidnit” tu vystrašenou holčičku uvnitř, která se tak strašně moc bála. Bála se být dospělá, protože měla pocit, že to prostě nezvládne. Bála se dospět v ženu, protože jí někdo na prahu dospívání ublížil. A ona si řekla, že to už nedovolí. Takže se rozhodla, že nedovolí té malé dívce dospět v krásnou, smyslnou a divokou ženu. No a protože neuměla zastavit čas, tak si na sebe navlékla takovou masku. Masku tlusté, nepřitažlivé ženy. Přesto se ta smyslná a nádherná divoška občas vydala na povrch a i v tomto těle začala vystrkovat růžky, ale ta, co vytvořila pravidla, jí prostě nedovolila jít ven na dlouho. 

A tak to nejdůležitější pro mé zhubnutí byla schůzka s touto dívenkou.

Potřebovaly jsme si promluvit a já jsem jí po letech znovu naslouchala. Co potřebuje a čeho se bojí? Věnovala jsem jí pozornost a slíbila jsem jí, že už nedovolím, aby jí někdo ublížil. Že jsme tu spolu a spolu všechno zvládneme. Že i kdyby ji někdy něco ohrožovalo, umíme to stopnout. Že když pustíme do našeho života možnost být zraněná, jen tak můžeme prožít i všechny další emoce a hluboké prožitky. Že bez toho, aby se otevřela, nemůže nikdy prožít opravdovou lásku. Že být uzavřená do svého vnitřního světa a navenek nosit masky, není to pravé řešení. Poděkovala jsem jí za to, že mě chránila a chrání, ale řekla jsem jí, že to stačilo. Že už potřebuji dospět a začít opravdu žít. Ano, možná mě někdo zraní, ale taky velmi pravděpodobně prožiju něco, na co jsem se léta koukala jen z dálky. Jako dítě, které se dívá na hrající se děti, ale nikdy nepřijde a nezačne se radovat s nimi. Je sice tam. Velmi blízko. Mohlo by udělat pár kroků a je to. Ale neudělá je. Tak moc se bojí. Vidí to, mohlo by se z dálky zdát, že je součástí té hry, ale neprožívá to. Nic necítí. A to byl můj život. Nic jsem necítila. Ta ochranná maska byla tak silná, že mě “chránila” před vším.

K tomuto uvědomění jsem došla asi tak před necelým rokem. A pak už bylo jen otázkou času, kdy se svých kil ochrany a bolesti zbavím. Mimochodem dámy, pokud se potýkáte s kily navíc, doporučuji vám si přečíst knížku Zbavte se svých kil bolesti. Celou jsem ji proplakala. Tehdy došlo k tomu největšímu pochopení… bylo to asi před dvěma lety. 

No a s hubnutím je to opravdu jako s každým jiným zbavením se své masky. Někdy to jde rychle, ale někdy to potřebuje čas. Představte si, že jste had a svlékáte svou kůži. Taky ji svlečete až tehdy, až je správný čas. Nebo housenka, která se zbavuje své kukly, aby se mohla stát nádherným motýlem. Motýl by zahynul, kdyby mu někdo násilně pomohl z jeho kukly ven i když v dobré víře, že mu pomáhá… No a když to vezmeme na nás lidi, představte si sami sebe, když přichází zima a vy si obléknete kabát. Taky si ho svléknete až vám začne být teplo. Až se prostě změní podmínky. Na základě vnějších podmínek se změní ty vnitřní (začne vám být teplo) a vy jednoduše uděláte akci. Ale děláte ji také tehdy, až je opravdu správný čas. I když to může vypadat že je, vy poznáte kdy to je. Není to datem v kalendáři. Je to prostě tehdy, kdy to cítíte. Také se nesvlečete do tílka jen proto, že je dnes třeba 24 srpna, ale venku je třeba jen 10 stupňů… Všechno má svůj čas.

No a můj čas nastal před třemi měsíci. Prostě mi “začalo být teplo” a věděla jsem, že jsem připravená si svůj kabát sundat…

Rozhodla jsem se, že už vám ode dneška nebudu psát co jím. Už se to ustálilo a těm, kdo se o to zajímají, budou stačit 3 měsíce, kde to bylo popisováno poměrně podrobně. Dám sem fotku po třech měsících a jednou za čas přidám další. Ale ráda bych v psaní blogu pokračovala. Možná to teď, po třech měsících, bude paradoxně ještě těžší než na začátku. Mám nastavený nějaký systém, který bych měla mít už “v těle”. Teď se ukáže jak moc to funguje. Je mnoho lidí, kteří zhubli a pak se vrátili do “normálu” a jejich váha zas vyletěla zpět a někdy ještě výš. Mým cílem za první tři měsíce bylo 12 kilo. Další tři měsíce už to má být jen 8 kilo. Držte mi palce. No a cílem do dalšího zbytku života je si svou skvělou postavu udržovat a stále ji zdokonalovat. Prostě, navzdory tomu že časově stárnu, stále budu mládnout!

Budu s vámi moc ráda sdílet svůj svět, protože dostávám zpětné vazby, že vám moje otevřenost pomáhá. Také tvořím nový projekt a protože mi velmi pomohla tato forma veřejného závazku, hodlám udělat další. Už brzo vám oznámím, kdy spatří světlo světa můj nový projekt pro ženy.

Děkuji vám, že stojíte při mě. Děkuji vám za vaši podporu a zájem. Děkuji vám, že spolu se mnou chcete žít v krásnějším světě. Jak to vím? Protože věřím, že se stejně jako já zajímáte a pečujete o sebe a tím dokážete naplnit svůj život a dát lásku nejen sobě, ale i svému okolí. Protože jistě už víte, že čím víc lásky dáme, tím víc jí dostaneme zpět! Ale, když neobjevíme v sobě ten zdroj, není kde brát… máme pocit, že nemůžeme dát, protože by nám nezbylo. 

Ale každý moudrý člověk ví, že ta studnice lásky v každém z nás je bezedná a navíc ve své podstatě křišťálově čistá! Stačí, když z ní budeme odstraňovat to, co do ní spadne a co by ji mohlo znečistit. Nic víc není nutné. Otevřít ji, aby mohla voda proudit (to znamená mít volný vstup i výstup) a čistit, čistit, čistit. Starat se o svou duši, jakoby to byla nejvzácnější studánka s pitnou vodou. Pak teprve můžete pomoci každému, koho potkáme a kdo se potřebuje napít, protože svou studánku ještě nenašel nebo se o ni dlouho nestaral... Až když je naše voda čistá a my víme jak na to, můžeme ukázat druhým, jak se o ni staráme a oni se mohou inspirovat... ale tu práci už musí udělat každý sám! Tak hurá do akce. Vyhrnout rukávy a jdeme na to ;)

www.hankapiskova.cz



sobota 24. srpna 2013

Den 88 a 89

Dva pracovní dny v Praze. Trošku to bolelo :) První den začal báječně. Na cestě do Prahy jsem zjistila, že nemám mobil. Na zastávce na dálnici jsem se polila kávou a vzhledem k provozu jsem do akademie přišla pozdě. Ale dobře to dopadlo, z žádné této události nebyl až tak velký problém. Nejhorší asi byl ten mobil (protože jsem měla domluvené nějaké schůzky). Ale už věřím, že všechno má nějaký svůj důvod a tak jsem pěkně po “práci” vrčela domů :)

Nicméně s jídlem už to bylo trošku horší. První den a oběd - pizza! No, co už. Měla jsem hlad… v tu chvíli jsem si řekla, ok, dám si přemýšlecí pauzu a nebudu to prostě řešit… Takže v pauzičce mě můj Slovenský kolega pozval na výborný vege koláč. Následovala večeře s týmem, kde jsem měla jeden kousek pizza chlebíku s česnekovou pomazánkou (takový ty z pizzerie - ale fakt byl malinkej :) ) Potom trošku cibuluvé polévky - zajímavé, ale nebude to asi patřit mezi moje favority. Objednala jsem si salát s modrým sýrem a vlašskými ořechy, doplněný hroznovým vínem a dvěma malými opečené kolečky bagetky. Což by bylo fajn, ale druhý Slovenský kolega si dal tataráka a to jsem úplně neustála. Tak, jak jsem se rozhodla, že nebudu jíst maso (hlavně zvířátek s “obličejem”), tak musím přiznat, že stále ještě jsou chvíle, kdy chuť převládne nad morálním kodexem. Což bylo právě v tuto chvíli. Takže sice ty topinky nebyly na oleji, ale jen v toustovači na sucho opečené, ale i tak to vůbec nezapadá do mé koncepce stravování :) no, jo no, dala jsem si dvě! Sice taky maličký, ale dvě… No a aby toho nebylo málo, tak moje Slovenská kolegyně si objednala “máslovou rybu - butter fisch” a po těch vekách s česnekovou pomazánkou a tataráku už nemohla, takže jsem ochutnala a to se nedalo :) lepší rybu jsem snad v životě nejedla! No, takže připočítejme kousek ryby.

K tomu ještě dvě deci vína a kávu s cukrem a je to téměř komplet. Proč téměř? Protože po příchodu na hotel se další moje Slovenská kolegyně vytasila se šáněm! Vypily jsme sice tak deci, ale k tomu ještě hrst oříšků… no, moc pěkný :)

Ráno snídaně na hotelu - musli (samozřejmě, že doslazené - ale bylo to asi nejmenší zlo…), ale se sójovým mlékem od kolegy (který už je vegan poměrně dlouho a má to prostě vychytané…).

Na oběd jsem si skočili do veganské rastaurace pod akademií (takže příště už žádná pizza!) a zeleninový salát, který jsem si objednala k obědu (místo obvyklé zapečené bagety) jsem si dala na sváču. Ve veganské jsem si ještě koupila koláč s broskvemi, který jsem si dala po cestě domů - a musím říct, že byl výborný!

No nicméně, po dvou dnech kilo nahoře! Ale je pravda, že to nemusí být pouze stravou, protože začínám menstruovat a to je vždy taková houpačka směrem nahoru…

Ať je to jak je to vůbec se mi to nehodí do plánu! Zítra mám den devadesát a chtěla jsem udělat takové shrnutí a nechce se mi říkat, že mám dole 11 a ne 12 jak tomu bylo ještě před třemi dny :) Fakt škandál! :)

středa 21. srpna 2013

Den 87

„Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hraj ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni jí
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“

Co je život právě pro tebe? Líbí se mi každý příměr, který Matka Tereza použila. Jsou dny, kdy je život hra. Jsou dny, kdy je život boj. A jsou dny, kdy je život jako neskutečný sen… Nádherné na tom je, že tu nálepku mu dáváme sami. Nemyslím si, že je nutné v každém okamžiku mít happy smile, je dobré přijmout i smutek. Občas do života patří divokost i vztek. Občas do něj patří klid a láska… učím se přijímat všechny aspekty života jako přirozené a “správné”. Prožívat veškerou emoci. Ochutnat ji, ale neválet se v ní. Prožít si jí, ale nevěnovat jí příliš mnoho pozornosti. Jen tolik, kolik je nezbytně nutné. A víte, co je pro mě cílem? Většinu dne a noci prožívat klid. Ano, jen pouhý klid. Chtěla bych, aby moje duše byla jako nádherné a průzračné jezero. Čisté, osvěžující, hluboké a klidné.

Občas můžu nechat rozčeřit hladinu svého života jako když do jezera hodíte kámen a náhle jsou na hladině kruhy. Ale po chvíli se kruhy rozplynou a nastane opět nádherný klid…stejně bych chtěla přistupovat ke svému životu. Událost či lidé mohou vstoupit do mého života, stejně jako do vody může proniknout kámen, ale z venku bude po chvíli jezero zase stejně klidné. Přesto, že ten kámen na jeho dně zůstane a jezero tím navždy uvnitř promění…

Mám dnes nějakou filozofující a tak trošku melancholickou náladu. To se mi v tomto mém období stává. Dříve jsem mívala hodně smutnou náladu, často se mi chtělo plakat a měla jsem pocit, že nic nemá smysl. Teď už jsem tak zvláštně klidná a trošku uzavřená do sebe. Získávám spojení… se svou moudrou vnitřní podstatou. Brzy přijde období, které nás ženy “nutí” nechat odejít vše, co už je “odžito”. Znáte to milé krásky? Ten tlak, které pociťujeme a potřebujeme říct někomu a něčemu dost! Udělejte to. Uleví se vám! Někdy je to prostě nezbytné… Mějte úctu a respekt samy k sobě a svým vnitřním pochodům a pocitům. Vždycky vám ukazují správnou volbu či cestu ♥ Hlavně ty, co jim nechceme věřit...

Hubnoucí zpravodajství :)

Ranní běhání - už začíná být trošku zima ;)

Snídaně: ovesná kaše

Oběd: opět brambůrky a zelenina

Po “O” káva a para ořech v karobu + trošku rozinek v čokoládě

Svačina: půlka tvarohu s rozinkami a mandlemi

Večeře: pečená cuketa se sýrem niva a semínky

Po večeři: troška zmrzliny ;)

www.hankapiskova.cz

Den 85 a 86

Ty jo, už to bude 3 měsíce! Tři měsíce, co píšu blog, tři měsíce, co jsem změnila svoje návyky a tři měsíce, co se mám ještě víc ráda. Den za dnem. Na devadesátý den chystám takové malé shrnutí, co vše jsem za tu dobu zvládla. Někdy mám totiž pocit, že nic nedělám a nikam se neposouvám :) Jsem fakt vtipálek… musím se občas sama sobě fakt smát!

Snídaně: furt to samé :) jsem hold nudnej parton, co už teď :)


Oběd: pečená zelenina a brambůrky (oba dny)


Svačina:
  • jeden den - studená jáhlová kaše s mangem a semínky (mandle a slunečnice) - tak to jsem málem měla orgasmus, jak to bylo dobrý!
  • druhý den - knackebrot s pomazánkou z avokáda - taky hodně velká mňamka!


Večeře:
  • jeden den - plněná rajčata s avokádovou pomazánkou (na obrázku) a pečená zelenina s troškou rýže
  • druhý den - rajčata s mozzarelou




Jo a do toho jím neustále para ořechy v karobu! Z těch se taky můžu zbláznit. Snědla jsem jich každý den aspoň 5 ! A pak že mám sebezapření… mám všechno možný, ale tohle rozhodně ne :)


Jedu teď na dva dny do Prahy a protože nevlastním chytrý telefon ani noťas, nebudu na příjmu (jen na telefonu) a tím pádem nemůžu psát příspěvky… což ale vzhledem k tomu, jak to poslední dobou flákám, není nic divného :)


V Praze budu pracovat - možná jsem to ještě nezmínila, ale jsem členkou Schwarzkopf týmu pro ČR a Slovensko a jsem na to velmi pyšná. Je to velmi prestižní záležitost a celý tým má kolem 20-ti lidí z obou zemí. Mám je velmi ráda. Hlavně Slováky :) Jsou mi povahově bližší… ale mám ráda všechny! Je to skvělý pocit být součástí takové “rodiny” a je to velmi dobrá zkušenost i když je to někdy dost náročné…ale votomtoje! :)


Došla jsem k takovému životnímu postoji… Kdo nepodstupuje stále těžší a těžší zkoušky a nedává si laťku výš a výš, neroste… stojatá voda začne vždycky po čase hnít! Ale na druhou stranu není nutné plout proti proudu, takhle se chovají blázni a masochysti :) Je ideální (jako ostatně ve všem) najít tu rovnováhu. Být akční, ale umět i odpočívat. Jít a dívat se dopředu, ale umět se i zastavit nebo ohlédnout zpět. A hlavně při tom všem být tady a teď. Je to fuška :) a víte proč? Protože z toho děláme děsnou vědu. Ze všeho. Život je vlastně ohromně jednoduchej, no tak jsme si ho udělali trošku složitější… asi aby jsme se nenudili :)


Vnímáte dneska svět jako přátelský a nebo nepřátelský místo? Jednoduchej a nebo složitej? Lehkej a nebo težkej?

Ať už to máte jakkoli, věřte, že ta “realita” je jen ve vaší hlavě. To, co si myslíte o čemkoli, si opravdu jen myslíte. Je to váš příběh. Vaše kino. Váš úhel pohledu. Věci nejsou ani špatný, ani dobrý… tuhle nálepku jim dáme až my. Rozhodujte se tedy moudře a každý okamžik znovu a znovu. Buďte pružní. Co je v pondělí špatně, může být ve středu výborně! Nelpěte na svých myšlenkových vzorcích, je to cesta do pekla! ;)

Uvolnit, uvolnit, uvolnit. To je pro mě heslo posledních dnů...

www.hankapiskova.cz

pondělí 19. srpna 2013

Den 84

No, takže jsem dnes nebyla běhat, ale zato jsem protančila sobotní noc, tak to je v poho, ne? :) Ale zato jsem si oblékla kraťásky a triko a šla jsem se projít s pejkem na pomalou procházku. Bylo to kouzelný. Bylo pozdní letní horké ráno a já jsem se dívala na přírodu tentokrát pomaleji než obvykle. Viděla jsem na stromě jablíčka, viděla jsem velký mravence, jak se prohánějí a nosí svoje poklady a sedla jsem si “na kostelíčku” pod strom a koukala se na to naše pěkný město. Je tam nádherný výhled. Pro neznalé Třebíče - naše město se nachází v podstatě na čtyřech kopcích, které spojuje náměstí v ďolíku. A ten kopec na kterém bydlím já, považuji za nejhezčí. Bydlela jsem už i na jednom z druhých kopců, ale tady je mnohem více přírody a klidu. Je to vlastně nejstarší část města (sídliště), ty ostatní vznikly mnohem později a je to znát. Nejsem tu narozená, ale bydlím zde od svých 12-ti let, takže vlastně většinu svého života. Nicméně jsem se za svůj život tolikrát několikrát stěhovala a tak nějak nelpím na místu, kde žiju. Ale musím říct, že v domě, který jsem před 6-ti lety koupila (tehdy ještě s mým bývalým mužem, se kterým jsem se rok nato rozvedla), se mi líbí asi nejvíce. Je tu překrásný výhled a mým snem je veliká terasa. Vím, že ji tady jednou budu mít! Občas se na ní vidím, je velká, plná květin a je na ní proutěný nábytek a lehátka. Je to zóna relaxace a místo  k povídání. Svítí na ni slunce, když vychází a když zapadá. Takže na ní snídám po promilované noci s úžasným mužem a nebo si na ní povídáme s kamarádkou o holčičích tématech. Taky si na ní dávám oběd se svým partnerem, synem a jeho přítelkyní... Znáte tu větu: “Pokud si to dokážete představit, jako by jste to už měli” Takže terasa sice není, partner taky ne, ale to neznamená, že tu za pár týdnů či měsíců nemůže být obojí ;)


Snídaně: ovesná kaše + rozinky + mák (no, bylo to “fajn”, ale už si to nedám) :)


Oběd: jasmínová rýže a zelenina na pánvi




Svačina: výborná záležitost... tvrdý tvaroh, lžíce zakysané smetany, rozinky, datle, mandle, slunečnicová semínka, sezamová semínka a datlový sirup - vynikající!




Večeře: zeleninový salát s nivou a semínky


Je krásný cítit se znovu hezká a sexy. Byla za mnou jedna zákaznice, se kterou mám velmi krásný přátelský vztah, přesto, že se neznáme zas tak dlouho. Ale znáte to, někdy někoho potkáme a je to prostě tam! Byla za mnou po pár týdnech a její reakce byla fakt kouzelná... říkala mi, vypadáš krásně, ale mě ses líbila předtím víc :) no, já jsem se sama sobě předtím teda fakt víc nelíbila :) vysvětlovalal jsem jí svoje pocity. Říkala jsem jí, víš, to jsem nebyla já. Byla jsem prostě jen schovaná. Jako když ti je zima a potřebuješ velký kabát... kdyby sis ho vysvlékla moc brzy, můžeš umrznout. A já jsem se prostě potřebovala připravit, abych ho mohla sundat. Postupně otužovat. Pomalinku. No a teď už můžu a tohle jsem Já. Tohle je moje pravé Já. Naučila jsem se milovat a přijímat svoje tělo takové, jaké bylo a právě z lásky k němu hubnu. Protože jsem ho zatěžovala moc. Nelíbilo se mu to. Bolely mě kolena a záda, cítila jsem se unavená a bez energie. No a o estetickém hledisku už ani nemluvím :) Pohled do zrcadla mi nedělal příliš dobře. Dívala jsem se na svoje tělo jinak, s úctou a láskou, ale ne se zalíbením. Což teď činím :)


Museli byste mě vidět. Stojím nahá před zrcadlem a prohlížím se. Hladím si prsa, boky, bříško... sahám na sebe se stejnou úctou a láskou, jako sahám na muže, se kterým se miluju. Jo, jsem prostě zamilovaná do svého staronového Já. A vždycky si říkám... jsem tu s tebou a už nedopustíme, aby jsi trpěla, ano? Já vím, může to znít bláznivě, ale jsem přesvědčená o tom, že naše bytost se skládá minimálně ze tří těl. Z fyzického těla, emočního těla a pak těla, které nazývám spirituální... a pokud jsou všechny tyto tři části spokojené, jsem šťastná!

Proto se starám o všechny tři s láskou a úctou. Nemůžu vynechat ani jedno. Potřebuji mít naplněné potřeby všech tří těl, aby ani jedno nestrádalo... proto jsem se rozhodla vpustit do svého života i sexualitu. Je to opravdu přirozená součást života a bez ní je život o něco ochuzený... stejně tak, jak by byl bez naplnění spirituálního či emočního. A jestli vám něco “nesedí“ na mých slovech, jestli vás já nebo kdokoli jiný rozčiluje, jestli nesouhlasíte s tím, co říkám a připadám vám nepřijatelná... asi nějaká část vás samotných volá po vaší pozornosti. Možná právě vaše sexualita nebo spiritualita...

Volá? Pokud ano, dejte si rande a zajděte na slovíčko. Dozvíte se možná netušené. Dělám to čím dál častěji a musím říct, že právě i moje přijatá sexualita má s tímto mnoho společného. Tím, že jsem přijala sama sebe jako ženu, která je někdy smyslná, někdy něžná a někdy perverzní, tím se mi hodně ulevilo a uvolnila jsem se. A tím, že jsem se uvolnila se v mém životě děje vše ještě víc bez tlaku a stresu. Ještě více plynu a mám pocit, že jsem součástí proudu. Už nemám pocit, že musím vše zvládnout sama. Už nemám pocity strachu, jak vše zvládnu sama. A už nemám pocity beznaděje, že jsem na vše sama... přesto, že se nic fyzicky nezměnilo a já vlastně sama jsem.

Ale už vím, že když dělám vše, jak nejlépe můžu, věřím v nějaký vyšší smysl a v to, že se mi vždy děje to, co je pro mě nejlepší, prostě je o mě postaráno. Jasně, že to neznamená, že sebou fláknu na sedačku a vyhodím si kopyta do luftu a všechno mi spadne pod nosánek samo :) Znamená to, že jsem součástí nějakého celku a že pokud dělám to nejlepší pro sebe a zároveň právě pro ten celek, zůstanu ve spojení. Jak sama ze sebou, tak i tím celkem... Je to jako nádherný tanec s partnerem, se kterým jste jedno tělo a jedna duše... Tančím se svým životem a jsem šťastná!

Krásný den právě tobě, ano, právě tobě, co si čteš moje řádky. Děkuji ti. Já jsem já a Ty jsi Ty, ale zároveň Já jsem Ty a Ty jsi Já ♥