Den 75

Nový den - nové zážitky - nový život...

Je krásné, jak každý den dostáváme šanci vytvořit si zcela nový život. To, co se děje dnes je obrazem toho, co jsme si mysleli včera. A to, co se bude dít zítra (pokud dostaneme tu možnost pokračovat v psaní svého příběhu...) bude odrazem toho, co si myslíme dnes. Krásné, že? Tak tedy pozor na svoje myšlenky dnes. Právě teď  a právě tady! Proto je tak důležitý dnešek a přítomnost. Protože jen přítomnost může něco tvořit. Ano, minulost nám dává poučení, dává nám možnost sebereflexe a budoucnost nám zas dává chuť a šťávu, touhu a sílu tvořit... ale to podstatné se děje teď!

Zapomněla jsem včera říct, že chodím stále běhat. Taky pro mě zajímavá zkušenost, kdy vidím, že (jak říká Tojóóta) nic není nemožné :) Ale to já už vím, překročila jsem svou komfortní zónu už tolikrát, že mi až zůstává rozum stát. A přesto si o sobě stále myslím, že jsem v podstatě posera! Že mám v sobě mnohem mnohem mnohem víc síly a odvahy, než si myslím a dokážu přiznat...

Snídaně: opět ovesná kaše ( kdy mě to přestane bavit? :) )

Oběd: dušená (tentorkát zmrazená) zeleninka

Svačina: 2x knackebrot s vege pomazánku se sušenými rajčátky

Večeře: meloun (a láska)

Může mít svobodná žena dva milence? Nebo to už je ujetý? :) Může mít jednoho novýho, se kterým poznává nový místa svojí duše a svýho těla a jednoho starýho, se kterým se cítí doma? Aby neztratila úplně půdu pod nohama... takže se vydává do nepoznaných končin a zároveň si užívá tu krásu a hloubku už aspoň trochu poznaného a milovaného?

Před několika lety jsem potkala jednoho muže a šíleně jsem se do něj zamilovala. Díky němu jsem objevila nádheru sexuality a milování. Ale úplně jsem to nezvládla... začala jsem šílet a chovat se jako bláznivka! Moc jsem ho chtěla. Znáte to dámy? Vymýšlíme jak ho ulovit, jak to udělat... bože! Chudák chlap, cítí se jako lovená zvěř! A my? Čím víc máme pocit, že jsme odmítané, tím víc tlačíme! Tím větší hovadiny děláme, tím víc se ponižujeme a blázníme! Proč? No, to je otázka... za trochu lásky šel bych světa kraj :)

Myslím si, že aspoň jednou v životě tohle prožila každá žena, která je nyní sebevědomá, smyslná a divoká... potřebovala poznat tu “druhou stranu”. Dost se divím, že tento muž tohle všechno ustál :) Ale! Opět všechno zlé je k něčemu dobré... ta posedlost, vášeň, touha a láskyplnost ze mě dělají skvělou milenku, takže ten muž (přesto, že si určitě několikrát řekl - už ne!) se asi taky občas rád vrací do “přístavu”. Přeci jen být zbožňován, milován a uctíván je asi snem každýho muže... a musím říct, že pokud je žena schopna rozpoznat tu hranici, kdy už tlačí na pilu a stává se z ní posedlá stíhačka, je to i pro ni krásný zážitek. 

Vlastně je i mým snem uctívat, obdivovat a hluboce milovat jednoho muže... Ale musela jsem se nejdříve naučit uctívat, obdivovat a hluboce milovat všechny muže. Jako žena... Dospět. Přijímat muže s jejich klady i zápory. A co mi k tomu nejvíce pomohlo? Začít uctívat, obdivovat a hluboce milovat sebe. Přijímat sebe se všemi klady i zápory...

Naučit se dovolit vášni, aby měla své místo, ale taky si ponechat svou hrdost a umění být královnou. Přijmout všechny archetypy, které v sobě mám. Stále objevuji nové a nové podoby sebe sama a hraju si. Hraju si s nimi, jako bych si oblékala šaty. Čím budu dnes? Nepolíbenou a "čistou jeptiškou"? Holčičkou, nevinnou a jemnou pannou a nebo smyslnou, posvátnou a divokou děvkou? Královnou nebo čarodějkou? Starostlivou maminkou nebo láskyplnou milenkou? Nebo jen divoškou, co tančí za svitu měsíce nahá v lese? Každý den se můžu rozhodnout být některou z nich...a vždycky to budu já! 

A pokud vím, že jsem to stále já, nikdy nedovolím sama sobě, abych se ponižovala a dělala něco, co mě samotné bude ubližovat. A protože miluji muže, miluji ženy, mám respekt k druhému člověku... tím pádem samozřejmě nebudu vědomě ubližovat ani svému okolí... 

Ale nejzajímavější na tom je si uvědomovat, jak některé svoje části nechci přijmout... Jak je sice pustím na chvíli do hry, ale hned se je snažím zamaskovat, ukrýt a zatlačit kamsi pryč. A z toho vzniká největší problém a frustrace... To nás taky obvykle uráží, rozčiluje a odmítáme to na druhých... Chová se jak děvka! Říkáme o nějaké ženě? Proč? No protože nepřijímáme tu naši v sobě...

Takže s  tímto mužem, do kterého jsem se kdysi tak vášnivě zamilovala a on mi otevřel cestu k mé sexualitě a k lásce, si dokážu po letech užít nádheru milování tak, jako bychom se rozešli včera... a přitom jsem ho viděla znovu po roce... :) A možná, že ho už zase rok neuvidím... možná, že ho neuvidím už nikdy...a možná, že ho uvidím za pár dní znovu, kdo ví! Jsem na sebe velmi pyšná, že dovolím tu lehkost bytí a umím si užít přítomnost bez očekávání...

Nicméně to neznamená, že bych si v hlavě nezačala okamžitě tvořit příběh :) ne, samozřejmě že se mi okamžitě rozjede fantazie, ego má touhu víc a víc. Mysl začne tvořit myšlenky a spouští se starý program... potřebuješ, chceš, on musí, když uděláš, když to, co by, kdyby.... STOP! Přesně v tomto okamžiku se učím to vědomě zastavit. Ano, mysl si začne vytvářet příběh, začne nabízet myšlenky... ale já je nemusím následovat. Nemusím běhat za každou myšlenkou jako pejsek za každou hozenou kostí. I k tomuto “uvolnění tlaku” pomáhá běhání... Jít běhat a pozorovat mysl, co to vymýšlí za neuvěřitelný věci :) pokud se dokážete podívat na každou situaci aspoň trošku s nadhledem, je to vlastně sranda! :) Pozor na vlastní pasti! Naše Ego s námi hraje neuvěřitelný hry...

Jo a včera jsem se rozhodla, že asi napíšu nějakej erotickej román... děsně mě totiž baví hrát si se slovy :)

www.hankapiskova.cz