„Hymna života
Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hraj ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni jí
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“
Co je život právě pro tebe? Líbí se mi každý příměr, který Matka Tereza použila. Jsou dny, kdy je život hra. Jsou dny, kdy je život boj. A jsou dny, kdy je život jako neskutečný sen… Nádherné na tom je, že tu nálepku mu dáváme sami. Nemyslím si, že je nutné v každém okamžiku mít happy smile, je dobré přijmout i smutek. Občas do života patří divokost i vztek. Občas do něj patří klid a láska… učím se přijímat všechny aspekty života jako přirozené a “správné”. Prožívat veškerou emoci. Ochutnat ji, ale neválet se v ní. Prožít si jí, ale nevěnovat jí příliš mnoho pozornosti. Jen tolik, kolik je nezbytně nutné. A víte, co je pro mě cílem? Většinu dne a noci prožívat klid. Ano, jen pouhý klid. Chtěla bych, aby moje duše byla jako nádherné a průzračné jezero. Čisté, osvěžující, hluboké a klidné.
Občas můžu nechat rozčeřit hladinu svého života jako když do jezera hodíte kámen a náhle jsou na hladině kruhy. Ale po chvíli se kruhy rozplynou a nastane opět nádherný klid…stejně bych chtěla přistupovat ke svému životu. Událost či lidé mohou vstoupit do mého života, stejně jako do vody může proniknout kámen, ale z venku bude po chvíli jezero zase stejně klidné. Přesto, že ten kámen na jeho dně zůstane a jezero tím navždy uvnitř promění…
Mám dnes nějakou filozofující a tak trošku melancholickou náladu. To se mi v tomto mém období stává. Dříve jsem mívala hodně smutnou náladu, často se mi chtělo plakat a měla jsem pocit, že nic nemá smysl. Teď už jsem tak zvláštně klidná a trošku uzavřená do sebe. Získávám spojení… se svou moudrou vnitřní podstatou. Brzy přijde období, které nás ženy “nutí” nechat odejít vše, co už je “odžito”. Znáte to milé krásky? Ten tlak, které pociťujeme a potřebujeme říct někomu a něčemu dost! Udělejte to. Uleví se vám! Někdy je to prostě nezbytné… Mějte úctu a respekt samy k sobě a svým vnitřním pochodům a pocitům. Vždycky vám ukazují správnou volbu či cestu ♥ Hlavně ty, co jim nechceme věřit...
Hubnoucí zpravodajství :)
Ranní běhání - už začíná být trošku zima ;)
Snídaně: ovesná kaše
Oběd: opět brambůrky a zelenina
Po “O” káva a para ořech v karobu + trošku rozinek v čokoládě
Svačina: půlka tvarohu s rozinkami a mandlemi
Večeře: pečená cuketa se sýrem niva a semínky
Po večeři: troška zmrzliny ;)
www.hankapiskova.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka