Den 90! Juchů :)

Sláva nazdar výletu :)

Ty jo, tři měsíce! Tři měsíce, které proměnily mě a já zase je :) Je to čas, kdo nás mění a nebo my měníme čas? Ať je to jak je to, je ze mě trošku jiná žena a přitom jsem stále stejná. V tom je kouzlo relativity. Mám já pocit, že jsem jiná? Ne. Mají ostatní pocit, že jsem jiná? Ano! Fakt sranda :) 

Já to spíš vnímám, že se vracím sama k sobě. Do těla, které je mi vlastní. Tam, kde mám pocit, že to jsem já. A ostatní? Ti to vnímají opačně…jsou překvapeni. Jak jsem se dokázala takhle proměnit? Jak to děláš? Co jíš? Cvičíš? Co jsi musela změnit? To jsou nejčastější otázky… a já na ně odpovídám… musela jsem změnit všechno! A spíš sama pro sebe vím, že to hlavní, co jsem musela změnit, bylo myšlení. Těžko se vysvětluje jak je možné, že jsem tak “najednou” zhubla. Proč to dřív nešlo? Proč až teď? Máš novýho chlapa? Něco se stalo? To jsou další otázky…

Ano, něco se stalo. A ne, nemám novýho chlapa. K tomu, abych mohla zhubnout jsem potřebovala nejdříve “uklidnit” tu vystrašenou holčičku uvnitř, která se tak strašně moc bála. Bála se být dospělá, protože měla pocit, že to prostě nezvládne. Bála se dospět v ženu, protože jí někdo na prahu dospívání ublížil. A ona si řekla, že to už nedovolí. Takže se rozhodla, že nedovolí té malé dívce dospět v krásnou, smyslnou a divokou ženu. No a protože neuměla zastavit čas, tak si na sebe navlékla takovou masku. Masku tlusté, nepřitažlivé ženy. Přesto se ta smyslná a nádherná divoška občas vydala na povrch a i v tomto těle začala vystrkovat růžky, ale ta, co vytvořila pravidla, jí prostě nedovolila jít ven na dlouho. 

A tak to nejdůležitější pro mé zhubnutí byla schůzka s touto dívenkou.

Potřebovaly jsme si promluvit a já jsem jí po letech znovu naslouchala. Co potřebuje a čeho se bojí? Věnovala jsem jí pozornost a slíbila jsem jí, že už nedovolím, aby jí někdo ublížil. Že jsme tu spolu a spolu všechno zvládneme. Že i kdyby ji někdy něco ohrožovalo, umíme to stopnout. Že když pustíme do našeho života možnost být zraněná, jen tak můžeme prožít i všechny další emoce a hluboké prožitky. Že bez toho, aby se otevřela, nemůže nikdy prožít opravdovou lásku. Že být uzavřená do svého vnitřního světa a navenek nosit masky, není to pravé řešení. Poděkovala jsem jí za to, že mě chránila a chrání, ale řekla jsem jí, že to stačilo. Že už potřebuji dospět a začít opravdu žít. Ano, možná mě někdo zraní, ale taky velmi pravděpodobně prožiju něco, na co jsem se léta koukala jen z dálky. Jako dítě, které se dívá na hrající se děti, ale nikdy nepřijde a nezačne se radovat s nimi. Je sice tam. Velmi blízko. Mohlo by udělat pár kroků a je to. Ale neudělá je. Tak moc se bojí. Vidí to, mohlo by se z dálky zdát, že je součástí té hry, ale neprožívá to. Nic necítí. A to byl můj život. Nic jsem necítila. Ta ochranná maska byla tak silná, že mě “chránila” před vším.

K tomuto uvědomění jsem došla asi tak před necelým rokem. A pak už bylo jen otázkou času, kdy se svých kil ochrany a bolesti zbavím. Mimochodem dámy, pokud se potýkáte s kily navíc, doporučuji vám si přečíst knížku Zbavte se svých kil bolesti. Celou jsem ji proplakala. Tehdy došlo k tomu největšímu pochopení… bylo to asi před dvěma lety. 

No a s hubnutím je to opravdu jako s každým jiným zbavením se své masky. Někdy to jde rychle, ale někdy to potřebuje čas. Představte si, že jste had a svlékáte svou kůži. Taky ji svlečete až tehdy, až je správný čas. Nebo housenka, která se zbavuje své kukly, aby se mohla stát nádherným motýlem. Motýl by zahynul, kdyby mu někdo násilně pomohl z jeho kukly ven i když v dobré víře, že mu pomáhá… No a když to vezmeme na nás lidi, představte si sami sebe, když přichází zima a vy si obléknete kabát. Taky si ho svléknete až vám začne být teplo. Až se prostě změní podmínky. Na základě vnějších podmínek se změní ty vnitřní (začne vám být teplo) a vy jednoduše uděláte akci. Ale děláte ji také tehdy, až je opravdu správný čas. I když to může vypadat že je, vy poznáte kdy to je. Není to datem v kalendáři. Je to prostě tehdy, kdy to cítíte. Také se nesvlečete do tílka jen proto, že je dnes třeba 24 srpna, ale venku je třeba jen 10 stupňů… Všechno má svůj čas.

No a můj čas nastal před třemi měsíci. Prostě mi “začalo být teplo” a věděla jsem, že jsem připravená si svůj kabát sundat…

Rozhodla jsem se, že už vám ode dneška nebudu psát co jím. Už se to ustálilo a těm, kdo se o to zajímají, budou stačit 3 měsíce, kde to bylo popisováno poměrně podrobně. Dám sem fotku po třech měsících a jednou za čas přidám další. Ale ráda bych v psaní blogu pokračovala. Možná to teď, po třech měsících, bude paradoxně ještě těžší než na začátku. Mám nastavený nějaký systém, který bych měla mít už “v těle”. Teď se ukáže jak moc to funguje. Je mnoho lidí, kteří zhubli a pak se vrátili do “normálu” a jejich váha zas vyletěla zpět a někdy ještě výš. Mým cílem za první tři měsíce bylo 12 kilo. Další tři měsíce už to má být jen 8 kilo. Držte mi palce. No a cílem do dalšího zbytku života je si svou skvělou postavu udržovat a stále ji zdokonalovat. Prostě, navzdory tomu že časově stárnu, stále budu mládnout!

Budu s vámi moc ráda sdílet svůj svět, protože dostávám zpětné vazby, že vám moje otevřenost pomáhá. Také tvořím nový projekt a protože mi velmi pomohla tato forma veřejného závazku, hodlám udělat další. Už brzo vám oznámím, kdy spatří světlo světa můj nový projekt pro ženy.

Děkuji vám, že stojíte při mě. Děkuji vám za vaši podporu a zájem. Děkuji vám, že spolu se mnou chcete žít v krásnějším světě. Jak to vím? Protože věřím, že se stejně jako já zajímáte a pečujete o sebe a tím dokážete naplnit svůj život a dát lásku nejen sobě, ale i svému okolí. Protože jistě už víte, že čím víc lásky dáme, tím víc jí dostaneme zpět! Ale, když neobjevíme v sobě ten zdroj, není kde brát… máme pocit, že nemůžeme dát, protože by nám nezbylo. 

Ale každý moudrý člověk ví, že ta studnice lásky v každém z nás je bezedná a navíc ve své podstatě křišťálově čistá! Stačí, když z ní budeme odstraňovat to, co do ní spadne a co by ji mohlo znečistit. Nic víc není nutné. Otevřít ji, aby mohla voda proudit (to znamená mít volný vstup i výstup) a čistit, čistit, čistit. Starat se o svou duši, jakoby to byla nejvzácnější studánka s pitnou vodou. Pak teprve můžete pomoci každému, koho potkáme a kdo se potřebuje napít, protože svou studánku ještě nenašel nebo se o ni dlouho nestaral... Až když je naše voda čistá a my víme jak na to, můžeme ukázat druhým, jak se o ni staráme a oni se mohou inspirovat... ale tu práci už musí udělat každý sám! Tak hurá do akce. Vyhrnout rukávy a jdeme na to ;)

www.hankapiskova.cz