"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

úterý 28. října 2014

Tanec nahých bohyní

O víkendu jsem byla na semináři s názvem Jak na muže. Když jsem na tento seminář jela, věděla jsem, že nepotřebuji informace o tom, jak na muže, ale že potřebuji hřejivou, láskyplnou, divokou, mazlivou, živou a proměnlivou energii žen. A tu jsem také dostala.

Protože znám obě lektorky, vydala jsem se za nimi a neřešila téma, které zrovna bylo na pořadu dne.Přesto je vlastně toto téma pro mě aktuální. Vy, co jste četli (nebo čtete) můj blog víte, že jsem v něm velmi otevřená a že sdílím i své nejniternější pocity. To byl také důvod, proč jsem jej nějakou dobu nepsala. Nechtěla jsem sdílet to, co se děje v mém životě.

Prožívám zcela unikátní druh vztahu s jedním mužem, který se moc nedá zařadit do nějaké škatulky. Je to krabička, která obsahuje více malých krabiček s názvy přítel, milenec, parťák, učitel, žák i partner. Jen neobsahoval obsah názvu životní partner a to byl také důvod, proč jsme museli naši blízkost maličko oddálit a některé krabičky na chvíli uzavřít. Abychom jeden druhému nakonec neublížili. Pro z vás, kdo takový druh vztahu prožil, není nutné více vysvětlovat a pro z vás, kteří nechápou dar takového vztahu mám jednu větu: "Není nutné žít s každým, koho milujeme." Můžeme totiž někoho milovat aniž bychom s ním žili a sdíleli jednu domácnost. Lásku není nutné zabíjet ani v případě, že vztah se nerozvíjí podle našich představ. Je naopak dobré ji nechat proudit dovnitř i ven a své srdce si neuzavírat ani před bolestí, kterou můžeme prožít, když vztah nenaplňuje to, po čem toužíme. Je dobré to přijmout a jít dál. Dokonce můžeme milovat stále stejné lidi i když s nimi už nejsme v tak blízkém kontaktu. Za nějaký čas, jak jdeme životem, se nám stane, že budeme milovat víc lidí najednou a je jedno, jestli je tím člověkem žena či muž. Můžeme tak v konečném důsledku milovat několik mužů nebo několik žen a každý ten vztah je naprosto unikátní a jedinečný. Láska má mnoho podob a jeden z projevů lásky je právě to, že necháte jít člověka, který potřebuje něco jiného než to, co mu můžete právě vy a právě teď nabídnout. Tudíž se náš vztah maličko změnil, protože oba chceme mít vedle sebe životního partnera a jeden druhému nemůžeme dát to, co bychom chtěli a potřebovali. Na tom jak moc se máme oba rádi se ale nic nemění.

A v tomto rozpoložení, se srdcem plným momentální bolesti, jsem se vydala na víkend. Bez jakéhokoli očekávání a předsudků. Přijaly mě tam nádherné ženy plné moudrosti a lásky, kterou samozřejmě získaly i díky bolesti, kterou každá z nás někdy prožila. Ale jak už jistě víte, bolest je jeden z učitelů života. Bez ní se nenaučíme radosti a pocitu štěstí. Takže už večer jsem se cítila jako bych stála pod sprchou lásky, která mě očistila, občerstvila a oživila. Uvědomila jsem si znovu dar a nádheru ženství. Stejně tak, jako dar a nádheru mužství.

Ráda bych zmínila dva nádherné prožitky - dárky z tohoto víkendu. Jeden byl díky naplánované akci a jeden jsem dostala od samotného vesmíru. To už tak bývá, když necháte dveře otevřené... Tou první akcí byl tanec nahých bohyní. Nazvala jsem jej tak proto, že přesně tento pocit jsem měla, když jsem se toho účastnila. Vlastně jsme si připomínaly jednu z her, které můžeme společně s mužem hrát. A to je hra s názvem flirtování. Tu hru můžeme hrát s mužem, kterého známe jakkoli dlouho. Zapomínáme na ni pod tlakem všedních dnů a časem ji přestaneme hrát úplně. A tak to vlastně bylo takové oživení toho, co všechny známe a také prožitek, který nazývám "dva v jednom". Nejen, že jsme si každá z nás připomněla jaké to je se pomalu svlékat při tónech hudby a jen mírném osvětlení, ale také jsme se mohly dívat kolem sebe a užít si pohled na nádheru a rozmanitost ženského těla.

Viděla jsem, jak je úžasné, když se žena raduje ze svého těla a má ho ráda. Jak krásné je být tou ženou - radostnou, svobodnou a a šťastnou, ale také jak úžasné je takovou ženu sledovat. Jaký pohled se muži naskytne, když žena naplno prožívá a užívá si své dary. Byla to opravdu krása.

A druhý dáreček se týkal muže. Přestože na tomto víkendu muži nebyli součástí "programu", přesto jsme jimi byli obklopeni. V hotelu, kde se víkend konal, byly také vepřové hody, což sebou neslo i přítomnost mnoha mužů. Když jsme byly na obědě a povídaly jsme si u stolu a jedna žena sdílela svůj zážitek se svým mužem (jak ji chytil do náruče a zatočil s ní) posteskla jsem si, že je mi líto, že tohle asi nikdy neprožiju. "Proč?" Ptala se mě ona žena. Říkám jí: "Tak se na mě podívej, kdo by mě asi tak unesl a dokázal mě zvednout jak panenku?". Nejsem zrovna malá a drobná a taky jsem to v poslední době hodně slyšela, takže se mi to opět usídlilo v hlavě. Ale jak už jsem říkala, vesmír nám dává různé dárečky a tak jsem se měla brzy přesvědčit o správnosti slov, které pronesla žena, se kterou jsem tuto diskusi vedla. Říkala mi: "Prosím tě, co blbneš, na světě je spousta chlapů, co by tě zvedli klidně až nad hlavu. Uvidíš!" "Tak jo", odvětila jsem a usmála jsem se.

No a co se večer nestalo :) Večer seděl v restauraci jeden muž, který byl úžasně veliký a navíc z něj byla cítit krásná a silná mužská síla. No a když jsme byly na odchodu, tento muž šel kolem nás na toaletu. Říkám kamarádce: "Ten by mě asi unesl, co?" A ona na to: "No ten určitě! Víš co, já mu řeknu." :) Šly jsme na chodbu, která byla poměrně prostorná a tam toho muže zastavila s větou: "Mohla bych vás o něco požádat? My tady máme kamarádku, která si myslí, že ji žádný muž nedokáže pochovat. Myslíte si, že byste to zvládl?"On se usmál a řekl: "Určitě, kterápak to je?"

Přišel ke mě a nejdříve mě objal. Cítila jsem se úžasně v bezpečí. Miluju objetí silných mužů. A síla není jen to, že je muž velký, i když tento opravdu byl... Potom mě chytil pod zadečkem a zvedl mě do výšky, byl to úžasný pocit, jako bych byla peříčko. No a pak mě postavil na zem a zvedl mě do náruče jako nějakou nevěstu. Cítila jsem se nádherně. Byl to pro mě téměř neuvěřitelný pocit. Být v náručí muže, který mě držel jako dívenku. Pocit bezpečí a lehkosti. Přesně to jsem potřebovala pocítit. Pak mě postavil na zem a když jsem se na něj usmála a řekla děkuji, dodal jen: "Bylo mi ctí." a odešel. Byly jsme tam asi čtyři a téměř jsme ani jedna nedýchaly...

Bylo to jak ve filmu :) řekli byste možná, že jak v blbým romantickým filmu, ale mě se opravdu takové věci dějí :) Takže ještě jednou děkuji můj milovaný vesmíre i tobě, neznámý velký muži. Ukázali jste mi opět, že i nemožné se může stát možným, když tomu budu věřit a nezavřu svoje srdce. Stále je to o tom samém. Pokud budeme věřit svým snům, budeme žít! Pokud ne, pomalu umíráme...

pátek 24. října 2014

Bláznivá ženská

Jsem bláznivá ženská, je to tak, co už teď. Už poněkolikáté v mém životě si pár lidí myslí, že jsem prostě cvok. Ty jo, tak to tak vypadá, že to bude můj úděl :)

Vždycky jsem byla paličatá, jsem beranka, a vždycky jsem se nerada vzdávala. Zároveň jsem si ale velmi málo věřila a když se moje sny blížily ke svému naplnění, zkoprnělá hrůzou (vlastně ani nevím z čeho), jsem přestala "přikládat pod kotel" a můj rozjetý vlak se zastavil.

Změna nastala v den, kdy jsem pochopila, co dělám. Ten den není zas tak dlouho. Ale není to ani zas tak krátce. Chce se mi říct bohužel, ale už vím, že vše má svůj čas a někdy trvá trochu déle, než něco dozraje a je to připraveno k "narození". Ale i když se to něco narodí, stále není vyhráno. Cesta pokračuje...

Takže jsem si před nějakou dobou uvědomila, že sama sebe brzdím, úplně stejně jako sama sebe popoháním. Že se povzbuzuju, úplně stejně, jako se srážím k zemi. A protože jsem "chytrá horákyně", někdy to dělám i prostřednictvím druhých lidí. Oboje. Je to taková hra, které hodně z nás uvěřilo. Že druzí lidé mají vliv na to, co se s námi a s našimi životy děje. Dokonce jsem tak "chytrá", že někdy zapomenu, že je to hra a uvěřím tomu! Potom se cítím špatně a nebo naopak dobře, záleží na tom, jakou hru právě hrajeme. Ó, jak se pleteme...

Proč hrajeme tyhle hry? No, to se mě ptejte :) Vždy, když se na tohle sama sebe ptám, dojdu k jednomu jedinému. bychom mohli prostřednictvím toho druhého (druhých) poznat lépe sami sebe. Dozvědět se o sobě co nejvíce. Opět bych zmínila již mnohokrát zmiňované zrcadlo. Ale o tom dnes mluvit nechci.

Ráda bych mluvila o tom, co se mi poslední dobou děje. A to je potvrzení toho, že moje intuice funguje a že se nádherně probouzím.

Jak asi víte (pokud jste četli můj blog), podařilo se mi vloni zhubnout. Protože jsem už tehdy věděla to, o čem jsem psala před chvílí, upletla jsem si na sebe bičík :) napsala jsem na fb a na blog, že zhubnu do toho a toho dat, tolik a tolik kilo. Trošku jsem to zabojkotovala (někdy se sama sobě musím smát...), ale podařilo se mi to!

Stejně tak jsem se loni rozhodla prodat svůj dům a odejít žít do Egypta. To jsem byla měkká říct nahlas, protože jsem se moc bála. Nejen odsouzení ze strany druhých lidí. Protože "Ježíši, proč zrovna Egypt? Tam jsou Muslimové, víš přece jací jsou???" A taky toho, že se pletu a že bude potupné přiznat chybu, pokud se mýlím. Utekl rok a po malé vsuvce, kdy jsem měla poct, že je to nesmysl a že zůstanu žít tady, jsem se ke svému snu vrátila. Patnáctého ledna příštího roku odlétám. Možná se pletu a možná dělám "chybu". Co však vím je, že pokud bych to neudělala, začala bych pomalu a jistě umírat. Nedávno, když jsem v Egyptě jela autem na letiště, hrála v autě písnička. Byla v arabštině a muž, který tam byl se mnou se ztišil a měl takový zvláštní  klidný, ale zároveň smutný výraz. Tak jsem se ho ptala co se stalo a on mi řekl: "Nic, jen poslouchám tu  písničku." Když jsem se ho zeptala o čem je,  řekl mi: "Zpívá se v ní o tom, že když přestaneme snít, začneme umírat..."

Přesně tohle se mi poslední dobou velmi často děje. Všude slyším, vidím nebo cítím "vzkazy", které mi potvrzují to, co cítím. Tohle byl jeden z nich. Pokud přestaneš snít, začneš umírat!

 Nechci začít umírat, pokud ještě žiju. Život je příliš krátký na to, abychom nedělali to, co cítíme jako správné. I kdyby to byla chyba. Protože jak už všichni víme z přísloví,"Chybama se člověk učí!"

Tak tedy možná dělám chybu, ale dělám to, co mi radí moje srdce... A jak jste na tom vy? Nasloucháte svému srdci, nebo jste jeho hlas schovali do malé černé skříňky a tu zamkli někde hluboko v sobě?

pátek 17. října 2014

Jsem zpět ;)

Ty jo, dívám se na poslední příspěvek a nemůžu uvěřit tomu, že je to tak dlouho, co jsem přestala psát. Za tu dobu se stalo pár poměrně zásadních věcí.

První z nich je, že jsem prodala svůj dům a uvolnila jsem se ze spárů hypotéky. Což je super, ale na druhou stranu jsem se vlastně tak trošku stala bezdomovcem :) Což mě ale přivedlo k dalšímu poměrně zásadnímu kroku, který se vlastně pojil k předchozímu rozhodnutí prodat dům. A to je na nějakou dobu zkusit žít jinde, než v ČR. Vlastně to původně bylo obráceně, nejdříve jsem se rozhodla, že chci zkusit něco úplně jiného a odstěhovat se do země, kde je stále teplo. Tou zemí je Egypt. Možná se ptáte proč zrovna Egypt, ale to bych si asi nechala na jiný článek.

Takže loni po říjnové dovolené jsem se rozhodla prodat dům a odletět. Teď jsem si uvědomila, že včera, když jsem si koupila letenku, to byl přesně na den jeden rok od mého návratu z Egypta. Jak symbolické...

Během toho roku se stalo spoustu věcí a přesně do roka se uzavřel jeden kruh. Vážně je to zajímavé. Dost dlouho trvalo než se dům prodal a všechny záležitosti se vyřídily. V listopadu loňského roku sem potkala jednoho muže, který se poměrně zásadně zapsal do mého života a do mého srdce. Během tohoto roku jsem změnila své rozhodnutí a začala jsem si myslet, že bych možná mohla žít tady. S tímto mužem. Náš vztah je plný lásky, přátelství a velkého porozumění i souznění, ale má jedno velké ale. Zatímco já si dovedu představit tohoto muže jako svého partnera, on to má jinak. Věřím, že mě svým způsobem velmi miluje a že jsme si vzájemně mnohé předali, ale on bohužel touží po jiné partnerce. Nesplňuji jeho představu o fyzické podobě jeho partnerky a to je bohužel věc, která se nedá změnit. Tudíž jsme se dohodli, že zůstaneme přátelé (oba víme, že náš vztah je úžasný a posilující pro oba), ale že spolu nebudeme vytvářet partnerské pouto. Bylo to pro mě opět hodně těžké období plné bolesti a smutku. Ano, moc se ještě neumím vyrovnávat s lehkostí a radostí s tím, když se můj sen rozplývá jako mlha nad ránem. Souhlasím s tím, že nás bolí naše nenaplněná očekávání a učím se si je nevytvářet. Nicméně toto umění zatím ještě zcela neovládám.

Tento muž mě během doby, kdy se prodával můj dům hodně podržel a pomohl mi zase poznat mě samotnou z trochu jiné strany. Jeho tématem je intimita, sexualita a psychologie (on by to jistě napsal jinak :) ) a tudíž jsme spolu hodně na tato témata diskutovali a vzájemně jsme se učili. Jsem moc vděčná za čas, který jsme spolu strávili. Mnohé mi dal. Věřím, že se naše cesty úplně nerozejdou, ale pokud ano, pak ti mnohokrát děkuji za vše, co jsi mi dal Honzi.

 Je možné, že se ještě mnohokrát k našemu vztahu a postřehům, které jsem díky němu získala, vrátím, ale teď je čas jít dál.

I tento nenaplněný vztah přispěl k tomu, že jsem se rozhodla vrátit se ke svému původnímu snu a udělat ten velký a poměrně bláznivý krok. No a protože jsem asi dost bláznivá na to, abych pořád zkoušela a zkoumala co chci a co nechci, udělala jsem to. Včera jsem si koupila jednosměrnou letenku do Egypta. Odlétám 15 ledna.

Než se tak stane. uplynou skoro 3 měsíce a já bych se zas ráda vrátila ke psaní blogu a sdílení svých myšlenek a pocitů s vámi. Možná jste si všimli, že jednou z mých priorit v životě jsou vztahy, dá se tušit, proč jsem se rozhodla právě pro Egypt...

Pro dnešek vám přeji krásný den a těším se na vaše komentáře na facebooku ;)

S láskou Hanka