"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

středa 25. prosince 2013

Den 181 - 202 (opět 21 dní aneb Někdy se musíme ztratit, abychom se mohli zase najít...)

Tak tu máme vánoce. A já jsem tu opět 21 dní nebyla. Potřebovala jsem nějaký čas sama pro sebe. Bylo toho na mě moc a musela jsem se soustředit na práci a ve volném čase sama na sebe, ale tentokrát spíše v sobě, bez zveřejňování. Omlouvám se vám všem, kteří rádi čtete můj blog. Jsem zpět.

Co se za těch 21 jedna dnů stalo? Docela hodně. O něčem psát chci a o něčem ne. Zjistila jsem, že některé věci si chci prožívat sama v sobě a pro sebe. Takže stále zůstanu otevřená a stejná jako dřív, jen o něčem co se v mém životě děje, nebudu prostě psát. Proč? Protože některé věci potřebují zůstat skryté. Pokud máte pocit že mluvím o věcech spojených s intimitou a láskou, máte pravdu. Ano, prožívám něco nového, křehkého, krásného, vzácného, hlubokého, nádherného, silného a velmi intimního a chci si to nechat jen pro sebe. Ale nebojte se, moje pocity s tímto spojené pravděpodobně mezi řádky ke čtení stejně budou.

Proč jsem se takto rozhodla? Protože vnímám ten rozdíl mezi tímto vztahem a krátkým předchozím vztahem. Tam jsem měla z počátku také velký pocit sounáležitosti, ale rozdíl byl v tom, že den za dnem jsem se s tím partnerem cítila hůř a hůř. A jeho sklony k manipulování mnou se mi líbili méně a méně. “To jsem zvědavý, co o mě napíšeš na blog” - to byla jedna z jeho častých vět…Další zněla: "Jsem dobrej? Až uslyšíš co jsem vymyslel, tak to se počůráš...Jsem hustej, viď?" Pánové, pokud si čtete tento blog, nikdy, nikdy, nikdy se neptejte ženy jestli jste dost dobří. Protože v tom případě nutíte ženu jít do role vaší maminky a tím pro ni ztrácíte na přitažlivosti. Která žena chce mít za partnera malého nesebevědomého kluka? Ne, nemluvím o tom, že nemůžete třeba přiznat že nevíte kudy kam nebo že nemůžete plakat před ženou, to je naopak v pořádku, ale nefňukejte! Nefňukejte a nekňourejte, najděte si skupinu vědomých mužů a ti vám mohou pomoci najít v sobě vaši chlapskou sílu. Žena to neudělá, nemůže to udělat. To prostě nejde! V tomto vám může pomoci jedině jiný muž. Nechtěla jsem o něm mluvit škaredě a stále nechci, protože mi velmi pomohl k nějakým důležitým uvědoměním a za to mu patří velký dík. Jedno z těchto uvědomění bylo i to, že nechci úplně vše veřejně sdílet. Dále to bylo to, že už jsem dospělá a ušla jsem velký kus cesty a umím říct ne, pokud se mi něco přestane líbit. Také to, že nemůžu čekat na muže, aby udával mému životu směr (to jsem podvědomě stále chtěla a velmi mi pomohlo že jsem si to uvědomila). Bylo tam i spoustu dalších věcí, na které možná postupně narazím. Každopádně to byla pro mě velmi důležitá životní lekce a zkouška.

Také jsem si během posledních 21 dní uvědomila další věc. Ano, líbilo by se mi žít v zemi kde je celý rok teplo a možná to opravdu jednou zrealizuji, ale vlastně to není ten pravý cíl, který ve svém životě chci. Když jsem to psala byla jsem hodně unavená životem a tím, co se stalo a měla jsem chuť utéct. Zabalit to a utéct. Byla jsem zklamaná a zlomená. Přišla jsem o všechny iluze. Ale pak jsem v tom našla tu obrovskou sílu. To, že když něco umře, může se něco narodit. Nechala jsem něco v sobě úplně shořet a spálit na popel a jako bájný Fénix se zrodilo mé nové Já. Zase jsem našla spojení sama ze sebou. Zase jsem našla vlastní sílu. Zase jsemuviděla samu sebe jako úžasnou ženu, která ví co má dělat... a navíc, sám před sebou stejně nikdo nezdrhne :) To všichni víme… Takže ne Haňulko, jinak. Platí to, že si chci vytvořit život ve kterém budu moci cestovat a nebudu závislá na jednom místě, ale není pro mě nezbytně nutné se odstěhovat ven z ČR.

Konec roku vnímám vždy jako zlomové období. Chtěla bych mít v sobě tak nějak uklizeno, čisto a vyhozeno vše, co už nepotřebuji. Chci si vytvořit bezpečný a radostný prostor pro něco nového. Miluju začátky. Jsem taky beran. Narozena prvního. Začátky jsou kořením mého života. Ale vždy mi chvíli trvá než dokážu něčemu říct: “je konec”. Konce prožívám tak nějak bolestně. Přestože vím, že jsou k začátku něčeho jiného prostě nezbytně nutné. Jako bych byla tak trochu masochistka. Přestože vím, že za koncem je nový začátek, tu smrtelnou agónii někdy jakoby sama sobě naschvál protahuji. Je zajímavý pozorovat sama sebe a svoje programy. Pokud zvládnu zůstat nad věcí a dívat se z nadhledu na své vlastní myšlenkové pasti, je to někdy docela i legrace. Pokud to ale nezvládnu a nechám se mým mozkem vtáhnout do té hry, pěkně mě to semele :)

Takže konec roku, konec jednoho období, konec schovávání se a konec stagnace a čekání bez akce na pomoc z venčí. Tohle byl pro mě rok 2013. Konec jednoho období a zároveň začátek jiného. Transformace. Proměna. Odhalení se. Zrození nové ženy. Bohyně. Letos jsem toho zvládla poměrně hodně a jsem na sebe dost pyšná. Jsem skvělá, krásná, milující a milovaná, silná i něžná žena. Jsem žena mnoha tváří, která sama sebe má čím dál víc ráda a pociťuje obrovskou lásku,  vděk a pokoru k životu. Žena, která našla sílu opravdu žít a ráda by inspirovala ostatní ženy k tomu samému. Žena, která totálně změnila svůj život tím, že změnila přístup k sobě samé. Vítejte v mém světě, jste mou součástí a já vám děkuji za vaši přízeň, kterou mi už půl roku projevujete. Mějte se rádi a dýchejte život se vším, co nám přináší. S láskou Hanka ♥

4 komentáře:

  1. Hanka, vždy sa potvrdí, že všetko zlé je na niečo dobré. Ako píšeš, musela si si prejsť všeličím, aby si dospela k tomu čo vlastne chceš, nájsť sama seba. Ja to prežívam tak ako ty, stále hľadám a lúskam prekážky a každým dňom som silnejšia bytosť a zároveň aj štíhlejšia a krajšia. Mám sa konečne rada :) Držím palce, aby tvoj vzťah bol ten pravý :) Maťka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji Maťko, všechny vztahy jsou "ty pravé" ;) jen některé jsou radostné a některé trošku bolí, ale všechny nám přináší zprávu o nás samotných. Prostřednictvím druhých lidí poznáváme sami sebe...

    Držím ti palečky ať jsi na své cestě šťastná, silná a zároveň jemná, radostná a krásná ♥ S úctou Hanka

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Hani, občas si čtu Tvoje příspěvky a i pro chlapa je zajímavý pohled na svět z pohledu ženy. Takže za to Ti patří velký dík:-) Ale chtěl bych Napsat svůj pohled na: "Která žena chce mít za partnera malého nesebevědomého kluka?" Myslím si, že ve vztahu 2 lidí, kteří si jsou velmi blízcí, tak není vůbec na škodu fňukat a kňourat. Protože jen tak sobě odhalí tu nejintimnější část. Myslím si, že není cesta získávat sebevědomí v partě uvědomělých mužů a přijít domů jako alfa samec plný sebevědomí a ukazovat jen já jsem ten nejsilnější a nejlepší borec. Možná to funguje u některých žen, ale nemyslím si, že u všech. Mnohem bližší je odhalit svá zranitelná místa a vědět, že ten druhý Tě má tak rád, že i fňukání a kňourání pro něj je důkaz lásky, protože se tak moc svěřuje právě protějšku. Podle mě je slaboch ten, kdo si postěžuje v partě chlapů a přijde domů jako ten nejsilnější. Všechny pocity i ty hezké, ale i kňouravé si musí ti 2 říct vzájemně. Mně to tak funguje už přes 8 let v krásném vztahu:-) To je můj názor. Hezké svátky Hani a ať se Ti daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Tome, ano, z tohoto pohledu souhlasím a souzním. Bez ukázání svých slabých míst nemá žádný vztah hloubku. Jen je potřeba hledat zdroj síly v sobě a ne v ženě. Potom totiž fňukání a kňourání převažuje a to ten vztah může hned na začátku zabít ;)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka