"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

úterý 28. října 2014

Tanec nahých bohyní

O víkendu jsem byla na semináři s názvem Jak na muže. Když jsem na tento seminář jela, věděla jsem, že nepotřebuji informace o tom, jak na muže, ale že potřebuji hřejivou, láskyplnou, divokou, mazlivou, živou a proměnlivou energii žen. A tu jsem také dostala.

Protože znám obě lektorky, vydala jsem se za nimi a neřešila téma, které zrovna bylo na pořadu dne.Přesto je vlastně toto téma pro mě aktuální. Vy, co jste četli (nebo čtete) můj blog víte, že jsem v něm velmi otevřená a že sdílím i své nejniternější pocity. To byl také důvod, proč jsem jej nějakou dobu nepsala. Nechtěla jsem sdílet to, co se děje v mém životě.

Prožívám zcela unikátní druh vztahu s jedním mužem, který se moc nedá zařadit do nějaké škatulky. Je to krabička, která obsahuje více malých krabiček s názvy přítel, milenec, parťák, učitel, žák i partner. Jen neobsahoval obsah názvu životní partner a to byl také důvod, proč jsme museli naši blízkost maličko oddálit a některé krabičky na chvíli uzavřít. Abychom jeden druhému nakonec neublížili. Pro z vás, kdo takový druh vztahu prožil, není nutné více vysvětlovat a pro z vás, kteří nechápou dar takového vztahu mám jednu větu: "Není nutné žít s každým, koho milujeme." Můžeme totiž někoho milovat aniž bychom s ním žili a sdíleli jednu domácnost. Lásku není nutné zabíjet ani v případě, že vztah se nerozvíjí podle našich představ. Je naopak dobré ji nechat proudit dovnitř i ven a své srdce si neuzavírat ani před bolestí, kterou můžeme prožít, když vztah nenaplňuje to, po čem toužíme. Je dobré to přijmout a jít dál. Dokonce můžeme milovat stále stejné lidi i když s nimi už nejsme v tak blízkém kontaktu. Za nějaký čas, jak jdeme životem, se nám stane, že budeme milovat víc lidí najednou a je jedno, jestli je tím člověkem žena či muž. Můžeme tak v konečném důsledku milovat několik mužů nebo několik žen a každý ten vztah je naprosto unikátní a jedinečný. Láska má mnoho podob a jeden z projevů lásky je právě to, že necháte jít člověka, který potřebuje něco jiného než to, co mu můžete právě vy a právě teď nabídnout. Tudíž se náš vztah maličko změnil, protože oba chceme mít vedle sebe životního partnera a jeden druhému nemůžeme dát to, co bychom chtěli a potřebovali. Na tom jak moc se máme oba rádi se ale nic nemění.

A v tomto rozpoložení, se srdcem plným momentální bolesti, jsem se vydala na víkend. Bez jakéhokoli očekávání a předsudků. Přijaly mě tam nádherné ženy plné moudrosti a lásky, kterou samozřejmě získaly i díky bolesti, kterou každá z nás někdy prožila. Ale jak už jistě víte, bolest je jeden z učitelů života. Bez ní se nenaučíme radosti a pocitu štěstí. Takže už večer jsem se cítila jako bych stála pod sprchou lásky, která mě očistila, občerstvila a oživila. Uvědomila jsem si znovu dar a nádheru ženství. Stejně tak, jako dar a nádheru mužství.

Ráda bych zmínila dva nádherné prožitky - dárky z tohoto víkendu. Jeden byl díky naplánované akci a jeden jsem dostala od samotného vesmíru. To už tak bývá, když necháte dveře otevřené... Tou první akcí byl tanec nahých bohyní. Nazvala jsem jej tak proto, že přesně tento pocit jsem měla, když jsem se toho účastnila. Vlastně jsme si připomínaly jednu z her, které můžeme společně s mužem hrát. A to je hra s názvem flirtování. Tu hru můžeme hrát s mužem, kterého známe jakkoli dlouho. Zapomínáme na ni pod tlakem všedních dnů a časem ji přestaneme hrát úplně. A tak to vlastně bylo takové oživení toho, co všechny známe a také prožitek, který nazývám "dva v jednom". Nejen, že jsme si každá z nás připomněla jaké to je se pomalu svlékat při tónech hudby a jen mírném osvětlení, ale také jsme se mohly dívat kolem sebe a užít si pohled na nádheru a rozmanitost ženského těla.

Viděla jsem, jak je úžasné, když se žena raduje ze svého těla a má ho ráda. Jak krásné je být tou ženou - radostnou, svobodnou a a šťastnou, ale také jak úžasné je takovou ženu sledovat. Jaký pohled se muži naskytne, když žena naplno prožívá a užívá si své dary. Byla to opravdu krása.

A druhý dáreček se týkal muže. Přestože na tomto víkendu muži nebyli součástí "programu", přesto jsme jimi byli obklopeni. V hotelu, kde se víkend konal, byly také vepřové hody, což sebou neslo i přítomnost mnoha mužů. Když jsme byly na obědě a povídaly jsme si u stolu a jedna žena sdílela svůj zážitek se svým mužem (jak ji chytil do náruče a zatočil s ní) posteskla jsem si, že je mi líto, že tohle asi nikdy neprožiju. "Proč?" Ptala se mě ona žena. Říkám jí: "Tak se na mě podívej, kdo by mě asi tak unesl a dokázal mě zvednout jak panenku?". Nejsem zrovna malá a drobná a taky jsem to v poslední době hodně slyšela, takže se mi to opět usídlilo v hlavě. Ale jak už jsem říkala, vesmír nám dává různé dárečky a tak jsem se měla brzy přesvědčit o správnosti slov, které pronesla žena, se kterou jsem tuto diskusi vedla. Říkala mi: "Prosím tě, co blbneš, na světě je spousta chlapů, co by tě zvedli klidně až nad hlavu. Uvidíš!" "Tak jo", odvětila jsem a usmála jsem se.

No a co se večer nestalo :) Večer seděl v restauraci jeden muž, který byl úžasně veliký a navíc z něj byla cítit krásná a silná mužská síla. No a když jsme byly na odchodu, tento muž šel kolem nás na toaletu. Říkám kamarádce: "Ten by mě asi unesl, co?" A ona na to: "No ten určitě! Víš co, já mu řeknu." :) Šly jsme na chodbu, která byla poměrně prostorná a tam toho muže zastavila s větou: "Mohla bych vás o něco požádat? My tady máme kamarádku, která si myslí, že ji žádný muž nedokáže pochovat. Myslíte si, že byste to zvládl?"On se usmál a řekl: "Určitě, kterápak to je?"

Přišel ke mě a nejdříve mě objal. Cítila jsem se úžasně v bezpečí. Miluju objetí silných mužů. A síla není jen to, že je muž velký, i když tento opravdu byl... Potom mě chytil pod zadečkem a zvedl mě do výšky, byl to úžasný pocit, jako bych byla peříčko. No a pak mě postavil na zem a zvedl mě do náruče jako nějakou nevěstu. Cítila jsem se nádherně. Byl to pro mě téměř neuvěřitelný pocit. Být v náručí muže, který mě držel jako dívenku. Pocit bezpečí a lehkosti. Přesně to jsem potřebovala pocítit. Pak mě postavil na zem a když jsem se na něj usmála a řekla děkuji, dodal jen: "Bylo mi ctí." a odešel. Byly jsme tam asi čtyři a téměř jsme ani jedna nedýchaly...

Bylo to jak ve filmu :) řekli byste možná, že jak v blbým romantickým filmu, ale mě se opravdu takové věci dějí :) Takže ještě jednou děkuji můj milovaný vesmíre i tobě, neznámý velký muži. Ukázali jste mi opět, že i nemožné se může stát možným, když tomu budu věřit a nezavřu svoje srdce. Stále je to o tom samém. Pokud budeme věřit svým snům, budeme žít! Pokud ne, pomalu umíráme...

2 komentáře:

  1. Hani, to byl určitě ten "černoch", jak sis ho vysnila na kurzu D+R v srpnu. Jó vesmír, panečku... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťo a víš, co je super? Že můj současný partner mě neustále zvedá, přesto, že je asi o 3 cm menší než já! Vesmír je vážně dokonalý ;) jen si správně přát a taky dovolit věcem, aby se staly nejlépe, jak mohou!

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka