"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

čtvrtek 19. března 2015

Jak se učedník vydal do světa na zkušenou

Ano, přesně tak si totiž přpadám :) Po pár letech studia jsem sama sebe vykopla z bezpečí "školy", kde jsem už mohla mít pocit, že se stávám premiantem, do "velkého světa" na zkušenou. Znáte pohádky a máte je rádi? Zůstáváte stále dětmi a věříte na ně a nebo jste se už nadobro zbavili všeho dětského ve vás a jste až příliš dospělí...? Ty jo, já mám tak ráda ty pohádkový příběhy, je v nich tolik moudra a naděje. Vždycky všechno dobře dopadne, že jo? Tuhle otázku jsem si už mnohokrát pokládala... Vždycky všechno dobře dopadne, že jo? A pokud to tak nevypadá, není to jen ještě konec!

Mám vztah. Doopravdický vztah, který je plný všeho, co si dovedete představit. Je tam láska, důvěra, bezpečí, tolerance a radost, vzrušení, ale i strach, občasná nedůvěra a žárlivost. Wow. Směs všeho možného a možná i nemožného :) Nicméně je tam jedno podstatné, přesto, že děláme oba občas přešlapy, cítím pod tím vším děním jeden základní a úžasný pocit. A tím pocitem je naprosto hřejivá a nekončící láska.

Nikdy jsem takový vztah neměla. Po nějaké situaci, která nás rozhodí (před 14 dny můj muž práskl dveřma a nemluvil se mnou a já jsem mu naopak například včera dala facku) :) si dokážeme sednout a tu situaci rozebrat. Popovídat si o tom, co nás rozlobilo či ranilo a najít společně řešení, aby se daná situace neopakovala. A neustále vše doprovázíme doteky a samozřejmě milováním. Zatím jsme nenarazili na nic, co bychom nedokázali vyřešit...

Proč o tom mluvím? Nemám potřebu sdílet, že se někdy neshodneme a nebo, že se spolu mazlíme a milujeme, ale že oba používáme emoce! Že spolu dokážeme komunikovat jako nejlepší přátelé, někdy jako rodič s dítětem nebo jako terapeut s klientem (možná se budete divit, ale přesto, že jsem já tou starší a prošla jsem na rozdíl od mého muže mnoha kurzy, je to většinou on, kdo mě uklidňuje a je tím "tátou" či terapeutem). Ale dokážeme oba být tím, čím jsme a co k tomu patří. Já ženou, která je živá, napojená, emotivní, plná lásky, starostlivosti a něhy, ale zrovna tak někdy slabá, vzteklá, žárlivá a divoká a on mužem, který je silný, klidný a ví co chce, plný odhodlání a smyslu pro zodpovědnost a někdy je neústupný, majetnický a dominantní.

Smějeme se spolu, milujeme se, povídáme si... já můžu plakat a on může jít na fotbal :) oba se o sebe staráme a dáváme si otevřeně najevo své pocity a potřeby. Jsou dny, kdy si říkám, že je to jeden velký sen a bojím se, abych se jednoho rána neprobudila a nebylo to vše pryč.

A tady se dostávám k titulku. Proč mám pocit, že jsem ve světě na zkušenou? Protože pokud studujete vztahy, vzděláváte se, navštěvujete kurzy, ale reálný vztah nemáte, je to opravdu fejk. Až když v sobě najdete odvahu se do partnerského vztahu pustit (a někdy to může fakt roky vypadat, že nemáte štěstí a nemůžete nikoho potkat a nebo potkáváte takové, se kterými vztah mít nemůžete...), tak až tehdy se vydáváte na tu cestu toho pravého dobrodružství. A až tehdy, když si dovolíte otevřít znovu své raněné srdce, naplno a se strachem i očekáváním, až tehdy můžete ochutnat, co to je láska.

Protože v lásce se nedá být na méně než 100%, potom to totiž není láska. Potom je to vztahový bussiness a o tom je jiná pohádka :)

Takže jak se mám? Některý den jsem smutná, jindy veselá, někdy pláču, protože se bojím a někdy zuřím a ni nevím proč... ale hurá! Jsem opravdu ženou a můj muž mi to každý den připomíná tím, že je více či méně mužem - přesně tak, jak jsem já více či méně ženou. Oba si přejeme žít stav, kdy on bude budovat bussiness a já nebudu muset chodit do práce a budu ho podporovat svým ženským způsobem. Zatím jsme na začátku a začínáme, podaří se nám to? To ví jen Bůh...

Ale co vím i já, že je to možné, věřím, že limity si dáváme jen my sami a už několikrát v životě se mi podařilo něco, co zpočátku vypadalo jako naivní sen či bláznovství! Takže možná jsem naivní blázen, ale já věřím, že to společně můžeme dokázat. Mladý muž z Káhiry a rozvedená žena z České republiky... a jejich sen, který se pomalu, ale jistě stává skutečností.

6 komentářů:

  1. Hanko, takovyhle vztahu uz bylo- aneb Mlady muz z Kahiry a rozvedena zena z Ceske republiky - a nikdy to nedopadlo happyendem. Egypt znam jako svy boty, ziju tady, mluvim jejich reci , znam jejich mentalitu...co vic na to napsat...Asi jen to,ze byt tebou otevru trochu oci dokoran a budu se snazit veci videt trochu realisticteji, aby jsi pak nebyla zklamana.

    Hodne stesti.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Terko, ano, znám spoustu příběhů, které dopadly "špatně" a možná i ten můj nebude mít happyend, nicméně to není důvod, abych ho nežila. Život je o tom, že děláme to, co cítíme, to, co nám připadá jako správné a já si raději řeknu... ok, nevyšlo to, než abych si říkala... možná to mohlo vyjít.

      Oči mám otevřené a vidím vše svým pohledem, je to zcela v pořádku, úplně stejně, jako ty vidíš věci svým pohledem. Každý máme přeci svůj úhel pohledu.

      A zklamaná? Zklamaní jsme vždy, když máme nějaká očekávání, hodně pracuji na tom, abych si žádná nevytvářela a přesto se mi to někdy stane. Takže ano, mohu být zklamaná, mohu být smutná a mohu se cítit podvedená, ale to se může stát v jakémkoli vztahu a já jsem se rozhodla žít naplno i s rozikem toho, že šlápnu vedle.

      Děkuji ti za hezkou prezentaci tvých obav a za slova, která primárně neurážejí, jak to dělají někteří jiní.

      Ráda bych ti položila jednu otázku. Ty tady žiješ sama nebo máš partnera?

      Vymazat
  2. Zni to hezky, ale mam pocit ze to pises vzdycky o kazdem novem chlapovi.... nedavno byl ten pravy a dokonaly Ivan, pokud si dobre pamatuju....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elenko, to nedávno jsou dva roky :) a ano, jsem romantická a možná naivní duše a stále věřím, že každý nový muž je pro mě tím pravým. O Ivanovi jsem si to myslela asi 14 dní a během té doby jsem se jím nechala zmanipulovat k napsání článku na mém vlastním blogu. Bylo to pro mě obrovské ponaučení, už to neudělám. Od té doby píšu o věcech, které prožívám jen tehdy, pokud jsem si tím v tu danou chvíli jistá. Pokud tomu sama věřím. Dal mi velikou lekci a jsem za ni vděčná.

      Vymazat
  3. No, len dokedy to Arabkovi vydrzi?? Dovtedy, kym ho nedostanes z Egypta. Haha, pozname take pripady..
    Zaujimave, ze na jeho FB nie je ziadna tvoja fotka?! Nepride ti to divne??
    No, ale vela stastia.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro, kdopak ti ublížil natolik, že máš potřebu kolem sebe plivat jed? Tím se tvá bolest nezmenší, věř mi. Možná by bylo fajn, se té bolesti postavit tváří v tvář a nechat ji odejít, ohromně by se ti ulevilo.

      Jinak odpověď na tvou otázku zní: Pokud už chceš být špion, koukej se lépe ;) Má tam několik našich společných fotek, a také tam má, že jsme spolu ve vztahu. Což samozřejmě neznamená, že náš vztah nemůže kdykoli skončit. A stejně tak milion fotek na fb neznamená, že jakýkoli vztah udrží pohromadě. Je to jen o tom, kolik kdo chce či nechce sdílet.

      Pro mě je důležité například to, že mě osobně zná jeho rodina a přátelé. Nenutím ho, aby měl mou fotku jako uvítací, jako třeba já. Přesto, že jsem romantická duše, jsem také dospělá a tohle fb hraní nepovažuji za směrodatné při spokojenosti ve vztahu.

      A dokedy to Arabkovi vydrží? No, pokud by kdokoli znal odpověď na tuto otázku, byl by asi velmi bohatým člověkem. To je jedna z otázek, na které bohudík neznáme nikdo odpověď...

      Děkuji za přání hodně štěstí, třeba se mi bude hodit ;)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka