Hurá, moje váha už jde zase směrem dolů. Za chvíli budu po malé přestávce na čísle, na kterém se to nějak zaseklo. To číslo je 82. Když jsem dosáhla váhy 82 kilo, můj život se na chvíli změnil a s ním se změnily i moje stravovací návyky. Ta přestávka trvala měsíc. Jsem zpět a pokračuju v tom, co jsem si za předchozí měsíce nastavila.
Tou první změnou v mém životě byl nový partnerský vztah, díky kterému jsem polevila. Proč? Chtělo by se mi říct že nevím, ale vím. Považuju tuto životní lekci za zkoušku. Jakou zkoušku? Toho, jestli si stojím za tím kdo jsem, kam jdu, co chci a co nechci. Jestli prostě už umím postavit sebe na první místo. Jestli už umím říct ne druhému člověku, pokud musím říct ano sobě. Někdy to prostě nejde skloubit.
Takže jsem s novým vztahem začala polevovat a přidávat do jídelníčku některé věci. A potom jsem vyrazila na dovolenou a tam jsem naprosto cíleně nechala svůj stravovací režim trošku “zvlčet”. Výsledkem bylo za jeden měsíc ne kila dolů, ale naopak kila nahoru.
Ale pozor, důležité pro mě je, že jsem se vrátila zpět sama k sobě a najela jsem zpět na svou cestu, ze které jsem se na chvíli ztratila. Takžééééééééééé, do konce roku máme 2 měsíce a mě zbývají 3 kila k dosažení mé velké výzvy a 5,5 kilo k dosažení big challenge, kterou není 80 kg, ale 77. Moje dnešní váha je 82,5 kg. Vím, že to dám!
A co se týká mého soukromí… tam došlo taky ke změnám. Rozešla jsem se se svým přítelem. Proč? Nechtěl, abych o tom mluvila,ale já zas nechci lhát. A pokud je můj život z mého vlastního rozhodnutí veřejný, sdílím i to, co se úplně nepovede... Nechci mu nijak ublížit tím, že to budu veřejně řešit, tudíž bych to pro tuto chvíli shrnula do jedné věty. Ta zní: “Přestala jsem věřit tomu, čemu jsem na začátku věřit chtěla”. Jak rychle se to rozsvítilo, tak rychle to zhaslo… to se někdy stává.
Nebudu mluvit o něm, ale budu mluvit o svých pocitech. Je pro mě zajímavé, že cosi hluboko uvnitř mě mi dávalo signály, že něco není v pořádku, ale nechtěla jsem jim naslouchat. Byla jsem šťastná, že jsem potkala muže, který vidí mou krásu. Dámy, něco vám prozradím… je mnoho mužů, kteří vidí naši krásu, ale jen o tom možná nemluví ;)
Můj přítel mi dal nádherný dar. Uvědomila jsem si plně svou vlastní hodnotu. Pokud dáváme něco hodně “levně”, druzí se k tomu daru tak potom chovají. Dalším darem bylo uvědomění si mé vlastní mužské složky, se kterou jsem nebyla vyrovnaná. Uvědomila jsem si, že jsem toužila po to, aby mě nějaký muž zabezpečil, abych nemusela svou mužskou složku využívat. Ale to asi v mém případě ještě nejde. Ještě mám sama na sobě trošku práce. Ještě potřebuji dát svému vnitřnímu muži prostor. Nevyužila jsem totiž naplno svůj vlastní potenciál a vesmír mi dal jasně najevo… ne ne, holčičko, tudy cesta nepovede. Protože pokud chceš touto cestou jít, sobě ani svému partnerovi nepomůžeš, naopak. Dělala by jsi mu maminku a on by nikdy nevyužil zase svůj potenciál. A ty by jsi zas neměla prostor využít ten svůj k vlastnímu rozvoji. Ne, nechtěla jsem svého muže vést a učit ho. Přesně to totiž dělají maminky. Pokud potřebuje muž vzor, učitele a mentora, musí to být jiný muž, ne žena. Tak to bohužel je.
Tudíž jsem opět sama, ale připravená se pustit do další neprozkoumané části sebe sama. A tou částí je já a můj vnitřní muž. Velmi zajímavé téma…
Krásné dny plné lásky vám přeje Hanka
www.hankapiskova.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka