Vážené dámy, vážení pánové ( k mému překvapení čtou můj blog i muži…). Dnes bych se s vámi ráda podělila o mou “náladu” co se týká hubnutí. Začala jsem přesně před 5-ti měsíci a mám dole už 18 kilo… ale za poslední měsíc a půl se moje váha posunula nejdřív malinko dolů a pak zas malinko nahoru a pak zas malinko dolů :)
Proč? Mám pocit, že nastává klasický “komplex” lidí, kteří zhubli. A to je stav, kdy si říkáte… tohle si můžu dát, vždyť je to jen jednou. Mám dole xy kilo a jsem přece dobrá/ý… pozor na to! Teď je podle mého názoru přesně další mezní a kritický bod. Když teď vydržím a nepolevím a ustálím se na mých nových návycích, mám vyhráno. I když (mezi námi děvčaty), myslím si, že člověk, který byl jednou obézní, spadá to stejné kategorie jako alkoholik. Už je prostě jen “abstinující”.
Jak to vím? Už jsem třikrát v životě zhubla kolem 20-ti kilo a taky jsem dvakrát v životě kolem 20-ti kilo přibrala… není to zas tak složité. Ani jedno, ani druhé. Nejsložitější je vydržet a nepolevit! Ať už zhubnete jakýmkoli způsobem, nejtěžší je si svou novou váhu udržet po kritickou dobu, kdy se “ustalují” naše nové návyky a my jsme vlastně jakoby nazí a velmi zranitelní. Staré je pryč, nové ještě není ukotvené… mnozí se tohoto stavu můžou zaleknout. Ty jo, něco novýho, ty jo, já jsem to dokázal/a. Panebože, já mám obrovskou sílu a moc! Vlastní síla, odhodlání a moc je jednou z překážek, které sami sobě klademe. Vím, že to nezní moc logicky, ale mnohdy to tak je… Mnohdy se bojíme vlastní schopnosti více než vlastní neschopnosti…
Ale mnozí také “usnou na vavřínech”, i to je poměrně obvyklé. Chtějí čerpat ze své “slávy” po zbytek života… to taky není úplně cool strategie :)
Takže přátelé, pokud jste zhubli nebo jste se svým tělem či životem udělali jinou velkou změnu, vytrvejte a neposerte to :) Mnozí z nás těsně před cílovou čárou zpomalí a někdy to i vzdají. Proč? Je to zajímavý fenomén. Už se totiž potom nemohou vymlouvat a schovávat. Už něco dokázali a mohou mít strach, že pak se to po nich bude chtít pořád. Je to jako když žena ukáže muži že umí dobře vařit a nebo umí dobře… (doplň si sám :) ).
Život je plný výzev a nových cílů, bez toho se nikam neposouváme! Takže ano, já jsem zvládla 18 kilo a zvládnu i těch posledních 5 (nebo 3 - to už je v podstatě jedno…). Ale už mám nový cíl! A ten se netýká mého těla. Tuto problematiku už mám mít zvládnutou a “zapsanou pod kůží”, na tom už není co vymýšlet. Prostě mám staronové tělo a už je nastaven automat. Čím více pozornosti bych věnovala strachu, že si svou postavu neudržím, tím rychleji by se to stalo!
Co z tohoto mého povídání dnes vyplývá? Že pokud se blížíte k cíli, je důležité nastavit autopilota na klidný a bezpečný let v pohodlné a příjemné výšce a víc se tím nezabývat. Čím se naopak musíme zabývat je a příprava na nový start. Autopilot už bude zvládat řídit náš let bez komplikací sám, ale řídící věž potřebuje zaměstnat, jinak začne vymýšlet blbosti ;)
Takže vzhůru do nových výzev. Já o té své teď ještě mluvit nemůžu, ale chystám velký projekt. Projekt, proti kterému je zhubnutí jen dloubání se v nose :) Nicméně… záměr je stejný a jasný… uspěju! To vím! Jinak bych do toho už ani nešla. Díky Bohu za všechny životní lekce, které mě naučily to, že pokud něčemu nevěřím, nemám s tím ani začínat…
Krásný den vám všem a nezapomeňte… dávejte si nereálné cíle a věřte v jejich naplnění! Život je báječná hra, tak pojďme si hrát ;) fňukat a stěžovat si můžeme vždycky, ale věřte mi, to zas není taková sranda a potěšení, je to fakt pruda :) Tak co, chcete žít a nebo pomalu zaživa umírat?
www.hankapiskova.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka