"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

středa 6. listopadu 2013

Den 152-153

Dnes jsem ve své schránce našla tento mail:

Milá Hanko,


ani nevím, kdy a jak jsem se dostala k Tvému webu. Co však vím je, že minulý týden se mi najednou v hlavě usídlila myšlenka, že ty jsi přece ta, která mi poskytla ohromnou podporu po ohnutí rox.tyče na Andyho tréninku Telo ako dokaz. No a od té doby se chystám ti napsat...tak až dnes…


Pokud je to opravdu tak, jak si myslím, děkuji. Děkuji za tvé objetí, za to, že jsem mohla pustit všechny ty nahromaděné slzy a probudit se skrze svůj strach. Nejspíš i díky tomu jsem v sobě sebrala sílu a pustila se do toho, co mě naplňuje, co mi dává smysl.


Když si to tak zpětně uvědomuji, myslím, že jsem tě zahlédla i na tréninku Tajemství mysli...ty tréninky jsou prostě úžasné, že? Pěkně nás posouvají tam, kde chceme být...i když to někdy hodně bolí.


I kdybych se pletla a nebyla jsi to ty, stejně máš krásný blog i web a moc ti držím palce, ať jsi v životě šťastná


Krásný den Martina


Musím říct, že mě rozplakal. Jsem teď ve své předmenstruační fázi a jsem vždy přecitlivělá. Seděla jsem u pc a plakala. Proč? Uvědomuju si svou vlastní krásu a dokonalost. Vím, že to může znít až nabubřele, ale není to tak. Jen jsem našla úctu, pokoru a lásku sama k sobě. Takže už si dovolím i plakat a dovolím si se smát, dovolím si se zlobit a dovolím si mít celou škálu emocí tak, jak je zrovna prožívám.


Tuto drobnou a malinkou ženu jsem potkala před půl rokem na semináři Andyho Windsona, kde jsme mimo jiné ohýbali roxorovou tyč o krční jamku…Pokud nevíte o co jde, můžete se podívat na tento klip, kde jsem to samé dělala poprvé u Jiřího Vokáče Čmolíka na Firewalkingu. Protože jsem už tento zážitek neprožívala poprvé, byla jsem v trošku jiné pozici a pozorovala jsem lidi v mém okolí. A najednou se to stalo, vedle mě stála drobná žena, která právě ohnula tyč a její “ohýbací partner” někam odešel (asi sdílet svou radost s někým jiným). Ona tam stála bezradná a vypadala úplně ztracená. Podívala jsem se na ni a beze slova jsem ji objala. Objímala jsem ji poměrně dlouho a ona jen plakala. Bylo to jako bych objímala sebe samu…


Sdílení takového pocitu je nádherný dárek pro obě strany. Byla jsem nesmírně šťastná, že mohu někomu poskytnout oporu. Vrátit někomu koho neznám to, co zas mě dal neznámý člověk… Filozofiie z filmu Pošli to dál… Bylo to nádherné!


V okamžiku, kdy jsem četla tento email jsem si uvědomila jednu věc…vnímám, že naším životní úkolem je najít v sobě to nejlepší, co v nás dřímá. Lásku, sílu, dokonalost… a to prostě jen sdílet s ostatními. Nic si nechovávat na potom, na horší časy, pro sebe atd. Prostě dávat. Sdílet. Přijímat… vše a se všemi. Všichni jsme jedno..

Děkuji Ti Martinko z celého srdce, že sis vybrala právě mě, jako člověka, který tě může podepřít a být u toho, když si dovolíš uvolnit všechnu nastřádanou bolest. Vnímám to jako obrovský dar, protože k tomu vždy potřebujeme někoho, s kým se cítíme v bezpečí… obzvláště, když toho člověka vůbec neznáme.

1 komentář:

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka