Je až neuvěřitelné, jak souvisí lidské psyché s lidským tělem. Vím to už dlouho, ale vždy, když dostanu další potvrzení, stále ještě jsem překvapená… Stále ještě stojím v úžasu a s pokorou tváří v tvář dokonalosti života. Jak málo stačí k tomu, aby vše bylo v pořádku a dokonalé. Jen naslouchat a přestat bojovat… jen být v harmonii, jít s proudem, tvořit a mít odvahu, ale i pokoru a úctu.
Během dvou dnů moje angína téměř zmizela. Stačilo pořešit příčinu. Zastavila jsem se, naslouchala svému tělu a taky své duši. Poslechla jsem si, co mi říkají a udělala co bylo třeba. Zas tak těžké to nebylo. Strach vyslovit či udělat něco je obvykle mnohem horší, než to, čeho se bojíme. To se obvykle vůbec nestane. A tak trápíme sami sebe, většinou naprosto zbytečně. Svými obavami, strachy, domněnkami, představami atd. Jsme to ale vtipálci my lidé :)
Použila jsem jen přírodu a také sama sebe k uzdravení. Vyřešila to metoda EFT, čaj s medem, zázvorem a citronem a moje víra v uzdravení. Nemožné? Se znisanými mandlemi? Ještě před pár měsíci či lety bych si to myslela taky… běžela bych k doktorovi a nasadila antibiotika. A potom probiotika. A to, co mě v krku tlačí, bych zasunula ještě níž. Co se potom stane? Onemocníme víc. Zase neslyšíme? Onemocníme znovu. Je to málo? Dostaneme třeba rakovinu. Stále je to málo? Stále nechápeme? Někdy umíráme dřív než pochopíme…
Už to dělám jako Květa Fialová, své nemoci poděkuji a promluvím si s ní. Jak říká doktor Hnízdil, většina lidí se chová naprosto bláznivě. Místo, aby nemoc vnímali jako kontrolku, která jim svítí v autě a říká, zastav se a zajeď do servisu, něco není v pořádku, přelepí ji náplastí (v našem případě práškem) a hurá, jede se dál… do té doby než se nám “zadře motor”. A pak se divíme… co se stalo? Vždyť jsem byl v pohodě. Tak najednou atd… a lžeme si do kapsy dál :-(
Tak takhle ne přátelé ;) když nám naše tělíčko dává signál Zastav se - je dobré se zastavit.
Zastavila jsem se a odpočinula jsem si. Je mi lépe. Jsem šťastná, že už umím sama sobě a svému tělu naslouchat.
Můj drahý má dnes narozeniny. Je to krásně symbolické, protože včera uzavřel jednu kapitolu svého života a začíná novou. Tu, ve které s ním budu já. Ty jo, dost dlouho sním o této “situaci” a ona nastala. Stále ještě mám pocit jako Alenka v říši divů. Můj život se za poslední rok totálně změnil. Posunula jsem se v tolika oblastech mého života, že nestačím sama koukat. Je to úžasný. Nový businnes, nové spolupráce, nové zájmy, nové tělo, nový muž… Co na to říct? Snad jen … život je úžasný. Stačí si jen dovolit naplno žít!
Když si představím jakým způsobem můžu žít třeba za rok, za pět nebo deset let… znáte tu větu: “pokud si to dovedete představit, jako by jste to už měli”? A vzpomenete si jak jsem psala o tom, že si představuji sebe sama se svým partnerem u mě doma na mé neexistující terase? První část snu se začíná plnit. Věřím, že i druhá část se splní. Je jedno kdy, ale splní.
Teď je čas se podívat na prográmky týkající se peněz :) to je další část cesty. Krůček po krůčku. Kamínek po kamínku. Schůdek po schůdku. Ale! Vím, že to půjde. Vím totiž jak na to. Ten princip je totiž stále stejný. Ať už jde o nové tělo, nového partnera nebo novou práci či lepší finanční situaci. Potřebujeme víru, fungující postup (princip, systém…), vydat se na cestu krůček za krůčkem a objektivní zpětnou vazbu a podporu někoho, kdo nás podpořit umí a může.
Crrrrrrr. Crrrrrrrrrrrrrrr. Zvoní budíček. Je čas vstávat milé děti. Je čas se probudit a začít naplno žít. Vždyť život je plný krás a dobrodružství, kdo by ho chtěl prospat? Jenom blázínek ;)
www.hankapiskova.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka