Den 111-113

Můj milý deníčku,

s příchodem nového partnera se můj život obrátil naruby :) Nestíhám psát a nestíhám přemýšlet (a tím pádem vymýšlet blbiny). :) Jsem ráda, že nestíhám přemýšlet? Už před nějakou dobou jsem tu psala, že víc než přemýšlím používám cítění. To mě vždy dovedlo dál. Proč? Protože většina věcí (nejvíce to platí u vztahových záležitostí), kterou “vymyslíme” usilovným přemýšlením a “šachovou partií” ve stylu, když já udělám to a on/a tamto… je fakt neuvěřitelná blbost!

Už se vám to někdy stalo? Že jste přemýšlením a strategií (nebo nějakým předstíráním atd.) zničili (nebo málem zničili) něco, co třeba zrovna začalo růst? I mě se to v životě stalo a řekla jsem si, že to dělat nebudu. Je to podobný princip, který uznávám i v podnikání. Jsem sama sebou, na nic si nehraju a reaguju přirozeně. A pokud se v mém životě (podnikání) objeví někdo, komu se moje Já líbí, půjde sám po mém boku. S láskou a radostí. Nemá cenu se přetvařovat a hrát hry. Dříve či později se ukáže naše “pravá tvář” a my (a vlastně i náš protějšek) nechápeme…

Moje rada? Buďme sami sebou. Za všech okolností. Ano, můžeme chtít udělat druhému člověku radost, ale nikdy neříkejme ANO někomu druhému, pokud jsme nuceni říci NE sami sobě. Tančeme s láskou a radostí svým životem a potom se k nám přidá někdo, kdo tančí na stejný druh hudby se stejnou láskou a nadšením jako my.

Právě toto se mi stalo… potkala jsem muže, který je v tolika ohledech stejný jako já, až mě to někdy děsí :) Jasně, vznikají mezi námi takové počáteční šlápnutí si na nohu a podobně, ale to je jen otázkou času a chuti sladit se. Ten tanec ve dvou je pravda jiný než tanec o samotě :) Někdy je to pomalé a vášnivé tango, někdy rychlá a rozverná polka a někdy trošku náročnější latina… ale důležité je, že si ten tanec oba užíváme. Jen se občas jeden z nás maličko nechytá a ten druhý ho musí určité “firgury” naučit. Ale parádní je, že jeden umíprávě to “tango” a druhý tu “latinu”. Nádherně se doplňujeme a učíme navzájem.

Je nádherné být součástí páru, kde jsou oba dva rádi a dokáží potlačit své ego, které občas vystrkuje růžky u každého z nás. Jsem opravdu zamilovaná. Do svého partnera, do sebe i do života!

A co se týká hubnutí? Tento víkend to bylo trošku mimo… oběd u partnerových rodičů plný dobrůtek, co obvykle nejím atd. Řekla jsem si… chci na první návštěvě hrát frflenku, co to nejí a támhleto nejí…? Jasně že ne :) Naštěstí maminka měla na výběr dvě jídla z nichž jedno byla ryba a mimochodem úplně luxusní! No a dala jsem si poprvé po 3 měsících zákusek (marlenku a punčový řez). Stalo se něco? Jasně že ne :) nepřibrala jsem 10 kilo zpět :) a teď šup, zpět do svého režimu…

Moje váha je teď 83,2 kg (ano, už to jde trošku pomaleji, protože jsem trošku polevila, ale nechci se trápit, chci si své “hubnutí” a celý svůj život užívat s radostí). Užívám si vše. I ten kousek té marlenky jsem si vážně vychutnala :)

Přeji vám krásný den a nezapomeňte, už ve středu budu hostem na webináři manželů Hofmanových, kde budu povídat o své cestě hubnutí.

www.hankapiskova.cz