Den 118 a 119

V sobotu ráno jsem česala nevěstu. Milou, něžnou, pokornou a moudrou. Byla to pro mě radost. Moc pěkně jsme si u toho popovídaly.

Do toho jsem si přečetla nádherný svatební slib, který zní takto: " Dohodli jste se, že do tohoto manželství nevstupujete proto, abyste získali jistotu...že si uvědomujete, že jistota nespočívá v tom, že vlastníte nebo jste vlastněni...že nespočívá v očekávání, že vám partner poskytne to, co si myslíte, že v životě potřebujete...ale v poznání, že všechno potřebné k životu, veškerá láska, veškerá moudrost, veškerá moc, veškeré porozumění, veškerý soucit a veškerá síla...přebývá ve vaší duši...a že si neberete jeden druhého v očekávání, že to všechno dostanete, ale v očekávání, že všechny tyto dary dáte partnerovi, aby jich měl ještě víc" (N.D. Walsch)

Také jsem strávila den v Brně na Neurorestart živě s Jiřím Vokáčem Čmolíkem. Bylo to moc příjemné a měla jsem tam několik prima momentů. Jeden z nich bylo divadelní představení ve kterém hraje jeho žena Magdaléna a taky manžel mé kamarádky Martin Pošta. Dalším z nich bylo vystoupení skupiny Mig 21, při kterém jsem si fakt super zatančila. Trošku jsem si zablbla s mou kamarádkou Zdeňulkou a celkem hodně s Gábinkou :) A taky jsem si nádherně zatančila s mým drahým. Miluju ty chvíle, kdy pomalu tančím s mužem a jsem v jeho náručí… je to pro mě skoro jako milování… a i my dva jsem si pěkně zablbli a zatancovali na rychlý písničky :)

No a závěrečný ohňostroj za písně we are the champions by prostě dokonalý!

Byla to jako oslava nového života. Proč? Protože jsme spolu začali sdílet život. Začali jsme spolu bydlet a žít společný život… A k tomuto začátku jsme měli docela slušnou a pompézní oslavu :)

Nedokážu moc určit co je vlastně tím hlavním, co vede k tomu, že teď jsem taková jako jsem. Ale každopádně jsem asi jiná. Potkala jsem na té akci poměrně dost známých lidí, se kterými jsem se nějakou dobu neviděla, a všichni do jednoho mi řekli jak mi to sluší. Nejzajímavější bylo, že se všichni shodli v jedné větě, která zněla asi takto: “Ty jo, ty vypadáš úplně jinak, z tebe vyzařuje něco tak krásného. Co se stalo?” Je to pro mě jako pohlazení. Nevím, zda za to může víc to, že jsem zhubla. Nebo to, že jsem v pohodě sama ze sebou. Nebo možná to, že jsem zamilovaná. Každopádně si myslím, že je to hlavně to, že jsem prostě a jednoduše šťastná.

Vypadá to totiž jako kruh. Ale zároveň je to jako spirála... Nikde není začátek a nikde není konec… vše na sebe navazuje a stále to pokračuje a jakoby se to propojovalo… vím, že vše začalo u mě. V mém srdci. Vím, že tím, že jsem začala milovat sebe i svůj život se můj život začal ubírat jiným směrem. Vím, že i díky tomu jsem potkala svého partnera, ale zároveň je pravdou, že i díky němu zářím mnohem víc. My ženy to tak máme, čím více jsme naplněny láskou, tím více záříme a jsem šťastnější. A čím více záříme a jsme šťastnější, tím víc nás někdo zahrnuje láskou…ale začít musíme u sebe, bez toho zářit nezačneme… a s tím souvisí svatební slib na začátku a věta, kterou jsem už mnohokrát říkala… čím více dáš, tím více dostaneš. U lásky to platí dvojnásob.

Láska není něco s čím by se dalo kupčit, lásku máme přirozeně každý v sobě a lze ji jen dát a dostat. Nelze si ji koupit, nelze si ji vyprosit, nelze si ji vynutit… Láska je naše podstata. Každý z nás má v sobě neuvěřitelné množství lásky a vlastně ji od druhých nepotřebuje dostávat. Nicméně je nádherné se naučit lásku přijímat. Jen tak. Prostě ji přijmout a říci jen děkuji. S pokorou a úctou. A zrovna tak ji dávat. Bez podmínek. Bez očekávání…

Včerejšek (včetně nádherného ohňostroje) byl pro mě oslavou lásky. Nejen proto, že jsem česala nevěstu. Nejen proto, že v průběhu dne zazněla jako jedna z otázek Jiřího: “co pro tebe znamená láska?” Nejen proto, že jsem opět zažila něco, čemu říkám tunel lásky (kdy lidé udělají špalír a láskyplně se dotýkají člověka, který tímto “tunelem” prochází). A nejen proto, že se ke mě stěhoval můj partner. Hlavně proto, že jsem lásku vnímala všude… v sobě, v lidech okolo mě a vlastně všude kolem sebe…

Děkuji ♥ jsem nesmírně šťastná, že jsem se dostala tam, kde se právě nacházím... A na závěr malá inspirace pro vás ;) Tuhle písničku jsem už hodně dlouho neslyšela a když mi ji můj drahý poslal, asi 5 minut jsem u ní plakala... když se cítíš sám a nevíš kudy kam, jdi za štěstím... běž dál, zbavený všech pout, tvá louč nemá pohasnout... včerejšků se zbav a chorý i když zdráv, jdi za štěstím...v tváři tvář i smích, jak jeden z posledních, jdi za štěstím... i kdybys neměl z čeho žít, kdybys poslepu měl jít, vykroč ze svých bran a s láskou jenom dál jdi za štěstím...
http://www.youtube.com/watch?v=kzrn4rQb8z4


www.hankapiskova.cz