Neděle ráno a běhání. V lese je nádherně! Máme krásné léto. A tak si tak říkám, užívám si naplno svůj život? Dost často mám takovou filozofující náladu :) dnes ráno, když jsem vyfuněla jeden kopec, jsem se zastavila a najednou jsem měla obrovskou chuť se jít přitisknout ke stromu. Tak jsem to udělala. Zavřela jsem oči a vychutnávala si tu oporu, stabilitu a klid, které mi strom mohl dát. Jen si tam tak stojí a je. Neměnný, silný, ochraňující a velký. Najednou jsem věděla, že přesně toto potřebuju od muže. Aby byl neměnný, silný, ochraňující a velký. Bylo to srandovní. Abych si ten pocit upevnila (že s ním nehnu), tak jsem se pokusila s ním pohnout :) nešlo to. Prostě tam byl. V celé své velikosti a kráse tam jen stál... kde všude se dá “potkat nějaké pochopení”? Občas je to na místech a nebo v situacích, že bychom to ani nečekali :) A tak si vážím toho muže, co ho mám v sobě. Toho neměnného, silného, ochraňujícího a silného. Poděkovala jsem mu a slíbila jsem mu, že s ním nebudu bojovat, ale přijmu to, co mi nabízí...
Ranní váha: 89,1 :)
Snídaně: moje oblíbená ovesná kaše. Fakt se divím, že se mi ještě nepřejedla :)
Oběd: Trochu vývaru s krůtími srdíčky a zeleninou, vařený květák a brambory ve šlupce - nové brambory se šlupkou jsou ohromná delikatesa! ozdobené nivou a domácí lučinou
Po O: káva s jedním cukrem a kostka kaštanky (prostě mám čokoládu ráda!)
Svačina: 1x knackebrot s domácí lučinou a syrový květák na přikousnutí :), čokoládová zmrzka
Večeře: zbytek brambor, květáku, mrkev, celer, trochu olivového oleje - to vše v pekáčku zapéct v troubě
Druhá večeře: hroznové víno, mrkev, nektarinka
Odpoledne jsem se chvíli slunila na zahradě s kamarádkou a vzpomínaly jsme, jak jsme před 4-mi lety na té samé zahradě měly pocit, že život (promiňte mi ten výraz) stojí za hovno :) no, potřebovaly jsme obě lekcičku pokory :) a tu jsme taky dostaly... a dar této lekce? Ležíme na zahradě a prožíváme nádhernou vděčnost! Nadechovala jsem tu krásu při čtení knížky. Nadechovala jsem ji při koukání do nebe. A nadechovala jsem ji při koukání na rostliny okolo sebe. Dokonce i tehdy, když tam furt pískal nějakej divnej pták svou příšernou nemelodickou písničku. Řekly jsme jen... no tak, Floriánku, nepískej :) a smály se... je nádherný mít krásný vztahy, kde se můžete smát i s pár slovy nebo dokonce někdy i beze slov :)
Jsem vděčná, že mám dar žít...
Krásný den přátelé. Jo a pokud jste ještě nezaregistrovali moje nové video, je tady... žijme život s láskou a vášní - k sobě, k životu, k planetě i k ostatním lidem ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka