"A story of a glamour woman"

"A story of a glamour woman" aneb každodenní příběhy jedné ženy - http://www.hankapiskova.cz/

pondělí 29. července 2013

Den 63

Vedro, vedro, vedro!


Dnes nevytáhnu paty z baráku, to vím! Ráno jsem byla běhat a musím říct, že už i v lese je vedro!


Snídaně: banán, jogurt a trošku domácích musli


Oběd: “barevný talíř” směs různé zeleniny, fazolí, vajíčko, dip z jogurtu a trošku nivy... no, však vidíte sami ;)




Svačina: ledová káva a zmrzka plus knackebrot s domácí lučinou a rajče + okurka


Večeře: zeleninový salát s uzeným sýrem a uzeným tofu


Druhá večeře: meloun - btw - výborná záležitost do tohohle horka...


Dneska jsem naplněná vlákninou na dva dny :)


Volný horký den jsem využila na tvoření mé budoucnosti. Vytvářela jsem si tzv. “nástěnku snů”. Dělaly jsme jí společně s mou kamarádkou - každá svou samozřejmě. A byly jsme opravdu velkorysé :)

Nástěnka snů a barevný obědový talíř. Jak to spolu souvisí? Možná víc, než si můžete myslet... obojí je o výběru, o barvách, chutích a vůních a také o tom, jak využít toho co máme a vyrobit z toho to nejlepší, aby nám to chutnalo, vonělo a cítili jsem se vnitřně naplnění a spokojení!




Asi víte, že svou budoucnost si tvoříme v přítomnosti a naši přítomnost jsme si vytvořili v naší minulosti. Z toho vyplývá, že pokud se nám naše přítomnost nelíbí, je třeba začít měnit naši přítomnost. Jakým způsobem? Ne tím, že se odevzdáme do říše snů a v leže na sedačce si budeme představovat co krásného se nám stane... takhle to bohužel nefunguje. Vizualizace je úžasná, ale je to jen začátek. Myšlenka. Která aby se mohla zhmotnit, musí jí následovat čin.


Takže, pokud si přeju například skvělého partnera, musím se nejdříve skvělým partnerem stát já sama. Můžu svému muži nabídnout ty samé kvality, které po něm chci já? Jsem připravená se mu otevřít, věřit mu, milovat ho, podporovat ho a odevzdat se mu? To je totiž potřeba k tomu, aby se mi mohl otevřít on, podporoval mě, staral se o mě a byl mi oporou.


Pokud nemám ve svém životě právě teď partnera, můžu si to “zkoušet” na lidech, se kterými v určitém partnerském vztahu už jsem. Například rodiče, děti, přátelé... jaké jsou tyto moje vztahy?


Ale co je úplně nejvíc je to, jaký mám vztah sama k sobě. Umím se podpořit? Mám se ráda? Věřím si? Můžu se na sebe spolehnout? Jsem sama ze sebou ráda a nebo nenávidím chvíle, kdy jsem sama? Co si o sobě myslím? Jak by mohl být někdo v mojí společnosti šťastný, když já sama to nedokážu?


Toto uvědomění už mám díky Bohu za sebou. Uvědomila jsem si už dávno, že k tomu, abych byla šťastná, nepotřebuji nic a nikoho zvenčí. Naopak. Potřebuji k tomu mít harmonii uvnitř. Pokud bych k tomu potřebovala něco jiného nebo někoho druhého, už tu mluvíme o závislosti. Takže pokaždé, když po něčem toužím, ptám se sama sebe: ”Co je za touto mojí touhou? Jak si ji já sama můžu naplnit?” Není moc fajn vysypat na druhého člověka všechny svoje touhy, požadavky a nároky :) Představte si jaké by to bylo pro vás?


Takže nástěnka snů má úžasnou funkci. Připomíná mi co vše, co je pro mě v životě důležité a také mi denně připomíná kam směřuji a proč dělám to, co dělám. Každý den ji mám na očích a ptám se sama sebe: “Přibližuji se právě teď sama k sobě, ke svým snům a ke své harmonii?”. “Kdyby byl dnešek můj poslední den, dělala bych to samé, co dělám?” A také: “Co nejmenšího můžu udělat proto, abych se přiblížila k mému snu?”


Právě čtu znovu knížku Jíst Meditovat Milovat a dnes se mnou zarezonovala věta Ketuta (starého šamana z Bali), že Peklo i Nebe je to samé na jednom kruhu vesmíru. Že obojí je láska. Do nebe se jde přes 7 veselých míst a do pekla přes 7 smutných míst. Dojdeme ale do naprosto stejného bodu a v něm je ukrytá láska. Proto je lepší si vybrat cestu, která je veselá...

Jakou cestou jdete Vy?

PS. Pokud jste na smutném místě, nezoufejte, vždycky máme možnost změnit směr a vybrat si jinou cestu. Pravda, někdy musí zpět přes ta smutná místa, ale věřte mi, že jednoho dne se dostanete do nulového bodu a pak už to bude jen a jen lepší! Zažila jsem to... Nulový stav je domov. Z něj se vydáváme na cestu...


www.hankapiskova.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za tvůj komentář. Měj krásné dny. Hanka